Co vám dělalo za problém?
Nesedělo mi. Co jsem snědl, to mi nedělalo dobře v břiše. Přitom jsem nejedl nic špatného, žádný fast food. Dal jsem si stejk s rýží nebo kuřecí maso a stejně bylo zle. Na tahle jídla jsem zvyklý z Česka, ale v Americe mi to břicho nebralo. Jakmile jsem se najedl, začalo mi bublat. Když jsem přijel domů, tak jsem jedl to samé, ale všechno bylo v pohodě.
Co jste s tím dělal?
Trvalo to tak půl roku a pak se to začalo uklidňovat. Musel jsem si na to asi zvyknout.
Nehrál roli stres? Vím, že jste měl problémy s angličtinou.
S angličtinou jsem velké problémy, protože jsem ji neuměl vůbec. Ve škole jsem měl totiž němčinu. Bylo pro mě těžké vyslovovat některá slovíčka, navíc jsem byl v týmu jediný Čech, takže jsem byl vlastně ze začátku úplně ztracený. Ale teď už je to lepší a dokážu si vyřídit, co potřebuju.
ProfilVítek Vaněček Narodil se 9. ledna 1996 v Havlíčkově Brodě, kde také hokejově vyrostl než přestoupil do Liberce. Na draftu v roce 2014 si ho vybral Washington ve druhém kole jako 39. hráče. Ve stejném roce svými výkony pomohl reprezentaci do 18 let k zisku stříbrným medailí na mistrovství světa. Odchytal také šampionáty dvacítek v letech 2015 a 2016. Má za sebou první rok v zámoří, kde většinu sezony odchytal v nižší ECHL za South Carolina Stingrays, pak si zkusil také farmářskou AHL v dresu Hershey Bears. |
Rozhovory už dáváte také sám, nebo vám pořád překládá spoluhráč Jakub Vrána?
Na rozhovor mě poslali až na konci sezony, ale radši jsem poprosil Vrániče, aby šel se mnou. Dvě věty z pěti jsem řekl sám a tři jsem nestihl rozumět, takže mi musel poradit. Už rozumím víc, ale když se mezi sebou začnou v kabině bavit hráči, tak jsem často mimo.
Očekáváte, že za rok už zvládnete všechno sám?
Doufám v to, ale bude to ještě těžký. Musím na tom zapracovat.
Být sám v Americe a neumět anglicky muselo být psychicky náročné. Na druhou stranu jste se ale asi hodně posunul, viďte?
Určitě bylo lepší, že jsem byl sám v ECHL, kde jsem odchytal základní část. Kdyby tam se mnou byl Vránič, tak bych se pořád ptal a nemusel se snažit. Takhle jsem byl nucený přemýšlet a i když jsem nerozuměl, tak jsem viděl, co kluci dělali a od toho si dovodil, co mi říkají. Teď už je to lepší.
Prožil jste si nějakou krizi, kdy jste to chtěl vzdát?
To ne, ale zpočátku to bylo hodně těžký. Měl jsem strach jít třeba do restaurace, protože jsem si nedokázal objednat. Američani jsou ale hodní a pomáhají vám. Ale stres jsem měl. Třeba když jsem musel jít za trenérem a tak.
Co vám tedy rok v Americe dal?
Byla to lekce a hodně jsem se toho naučil. Hlavně jsem musel být samostatný. Jsem za to rád, byla to úspěšná sezona i po hokejové stránce. Pochválili mě i trenéři, i když jsem se ze začátku trápil i na ledě. Snažil jsem se, abych chytal dobře, ale fakt mi to nešlo. Postupně jsem do toho ale dostal, hodně mi pomohli trenéři brankářů.
Je výhoda, že v Americe začínáte úplně od píky?
Jo, chytal jsem v ECHL, ta je pod farmou Washingtonu. S kolegou jsme se pravidelně střídali - on nastoupil k 33 zápasům, já odchytal o jeden míň. A jelikož jsme postoupili až finále konference, kde jsme vypadli až v sedmém zápase, tak člověk sbíral zkušenosti. Pak jsem šel na play-off na farmu do Hershey, kde jsem se potkal s Vráničem. A i tam jsme se v bráně střídali. I tam jsme šli až do finále.
Jaká byla odezva na vaše výkony?
Říkali, že ze začátku jsem to měl těžký, protože jsem se do toho musel dostat. Ale pak se mi podle nich dařilo, prý se jim moje sezona líbila.
Jak jste se srovnával s americkým hokejem?
Určitě je to něco jinýho. Pro gólmana je tam hodně střel ze strany, ale spousta dalších věcí, které se v Česku moc nevidí. Třeba bitky nebo plné stadiony. Skoro bych se nebál říct, že zámořský hokej je úplně jiný sport než u nás.
Jak vnímáte svou budoucnost - bude těžké se prosadit? ̈
Teď bych byl rád, kdybych se natrvalo prosadil do AHL, takže budu bojovat o místo na farmě. Uvidíme, kde začnu, to se rozhodne podle mých výkonů na kempu. A určitě bych rád dostal do Washingtonu, ale to je přede mnou ještě dlouhá cesta.
Ve Washingtonu je hodně těžké prosadit se mezi útočníky, o čemž může mluvit Jakub Vrána, který tam zatím marně čeká na šanci. Jaké to je pro gólmany?
Pro útočníky je to opravdu těžký, ale to samé platí pro gólmany. Teď totiž chytá za Washington Braden Holtby a je opravdu velice dobrý. Dvojka je Philipp Grubaer, to je Němec, který se moc nedostal do branky a odchytal jen 22 utkání.
Stačil jste se svému cíli za ten rok přiblížit?
Abych řekl pravdu, tak si myslím, že jsem se hokejově posunul. Přijde mi, že jsem na ledě rychlejší, což je na menším americkém hřišti fakt znát. Když jsem třeba dřív trénoval v Liberci s nějakým hráčem z áčka, tak jsem nestíhal, ale teď je všechno v pohodě. Jsem už dospělejší.
Je velký rozdíl v podmínkách v Americe a v Česku?
Zrovna konkrétně v Liberci jsou podmínky výborný, takže bych neřekl, že to mají za mořem lepší. Hokej jde s dobou, všechno se kopíruje, trenéři gólmanů všechno zjišťujou a snaží se. Že by byli krok napřed? Možná maličko, ale jinak ne. V Liberci je výbava parádní.
Co vy a reprezentace?
Byl jsem na dvacítkách, kde jsme vypadli ve čtvrtfinále. Je to škoda, chtěl jsem jít dál. To mě mrzí. Teď uvidíme, co bude dál. Už nemůžu do dvacítek, takže jedině áčko.
