„Asi před třemi měsíci jsem si nechal na předloktí vytetovat podpis mojí mamky, který jsem našel ve starých papírech. Někdo možná řekne, že bych to nemusel mít pořád na očích, jenže já mám tetování docela rád. Mají pro mě symboliku a budou mi celý život něco připomínat,“ vysvětluje svá pohnutí hráč, jenž vstoupil do nového extraligového ročníku skvěle.
I díky jeho pěti kanadským bodům jsou už jen Piráti spolu s Třincem neporaženými celky extraligy.
Nové číslo chtěl Růžička nosit už od startu letošní nejvyšší soutěže, ale shoda okolností to překazila. „Zhruba měsíc před začátkem ligy jsem se pro změnu rozhodl, ale bohužel jsem to řekl o den později, než se zadaly dresy do výroby. Bylo mi řečeno, že není problém udělat i dres s číslem 62, ale že se to nestihne do začátku extraligy,“ vylíčil útočník, proč ještě prvních pět kol odehrál s původní 89.
Teď už je ale 62 připravena a zrovna na zápas se Spartou, což může být pro slávistického odchovance jistá symbolika. „Dalo by se to tak vzít. Na druhou stranu bych měl možná nové číslo už na první kolo, kdybych to řekl o den dřív. Pro mě je důležitější, že mám nové číslo z jiného důvodu.“
Nejvyšší soutěž Růžička mladší poprvé okusil už během ročníku 2005/2006 jako šestnáctiletý, od té doby nosil na zádech doposud jen dvě čísla.
„Extraligu jsem začínal s 23, kterou mi přidělili na Slavii, a já si ji nechal,“ vybavuje si. „Pak jsem číslo změnil na 89, to mám nějakých pět nebo šest let,“ vrací se před ročník 2010/2011 a ve vzpomínkách jde ještě víc do historie. „Úplně malý jsem měl 97 jako táta, od dorostu jsem pak hrál s 9, protože se mi líbil Martin Havlát.“
S 89, což bylo poslední Růžičkovo číslo, se útočníkovi dařilo. Přinese mu štěstí i 62?
