„Loni jsem nevěděl, jestli dělám dobře, když jdu z Phoenixu. Netušil jsem, jak mě přijmou a jak se mi bude dařit. Všechno ale proběhlo dobře, možná až na očekávání,“ prohlásil 34letý Vrbata.
Hlavně jste nastřílel 31 gólů a vytvořil své bodové maximum v NHL (63). To člověka povzbudí, že?
S tím jsem do Vancouveru šel: věřil jsem, že by mi to se švédskými bratry Sediny mohlo fungovat. To se potvrdilo hned od začátku, vlastně už na prvním kempu. Rozuměli jsme si, na ledě si perfektně vyhověli. I mimo led mě přijali dobře, což se dá říct i o ostatních klucích v kabině a vlastně i o vedení, trenérech a kustodech.
Ne každý si na ledě se Sediny sedne. Jak jste si zvykal?
Oni jsou unikátní. Jsou hráči, kteří spolu hrajou pět nebo deset let, ale tihle jsou spolu jako dvojčata od narození. Je znát, že je jejich souhra jinde než u jiných dvojic. Musel jsem se přizpůsobit, ale hrajou podobný hokej jako já.
Rozeznáte je?
Před každým machruju, že jo. Ale kdyby teď přišli, tak nevím. Polovinu sezony jsem vždycky čekal, kam si který v kabině sedne. Pak už jsem si troufnul je oslovit. Furt je to padesátiprocentní šance, že se trefím. Je to buď, anebo.
Ještě můžete zavolat o nápovědu na telefon.
Ha ha. S tímhle měli ze začátku problém všichni. Nějaké rozdíly jsou vidět. Kdyby ale měli jmenovky, tak by nám to ulehčili.
Voráček půjde ještě výšRadim Vrbata se v anketě Zlatá hokejka umístil na desáté příčce. S vítězstvím Jakuba Voráčka naprosto souhlasí, i když měl ještě jednoho favorita. "Jirka Hudler měl vynikající sezonu," připomněl. O Voráčkovi tvrdí: "Vždycky to byl talent a letos laťku posunul o kus dál. Navíc věřím, že může jít ještě výš, protože má všechno, co potřebuje: výborné bruslení, je velký, umí dát gól, nahrát a navíc má v Girouxovi dobrého spoluhráče. Tohle není jeho strop." Vrbata věřil, že Voráček může dokonce vyhrát bodování NHL. Sám ho ve vzájemném zápase hecoval, ať zkusí první místo udržet. To si nevyšlo, ale... "Úžasné je, že se vůbec celou sezonu držel na špičce, to mluví samo za sebe. Vyhrát je strašně těžké a člověk potřebuje i štěstí. Vždyť nakonec slavil Jamie Benn z Dallasu, který v posledním zápase udělal čtyři body. Hráčů, kteří mohou vyhrát, je hodně." Na druhou stranu Vrbata upozorňuje, že dnešní hokej je úplně jiný než dřív a že se už dávno tolik neprosazují individuality. "Ukázka toho je Ondra Palát a jeho lajna. Ti kluci spolu hráli dlouho a teď se z bezejmenných kluků stala skoro nejlepší lajna v lize. Tohle jsem sám postrádal loni - neměl jsem nikoho, s kým bych si rozuměl. Hokej spěje směrem, že k sobě člověk potřebuje nejenom dva dobré útočníky, ale i obránce, kteří vaši snahu podpoří." |
Jsou stejní i chováním? Mají stejné povahové rysy? Ani v tomhle je člověk nemůže rozlišit?
To jo, je znát, že každý je jiný. Oba jsou to výborní kluci. Jsou to takoví introverti, ale hrozně příjemní. Ve všem, co bylo potřeba, tak pomohli. Sami od sebe, ani jim člověk nemusel říkat. Prvních 14 dní mi hodně ulehčili. Musel jsem jim poděkovat.
O víkendu jste byl na Zlaté hokejce, kam spousta hráčů nedorazila. Jaký na to máte názor?
Já jsem na ní tolikrát nebyl... Je to těžké, každý má nějaký program. Ono se zdá, že je léto dlouhý, ale pro hráče, zvlášť ty z NHL, tak dlouhé není. Nechtěl bych je odsuzovat. Chápu, že má někdo jiný program.
A vy tu anketu berete prestižně?
Když jsem se dostal do desítky a nic jiného v programu nemám, tak rád přijedu.
Zpátky k NHL. Nezamrzelo vás, že Vancouver po solidní sezoně skončil už v 1. kole play-off?
Zamrzelo by mě prohrát i ve finále. Ve Stanley Cupu je jeden vítěz, ten jediný je spokojený. Určitě to zamrzelo, ale to se nedá nic dělat. Calgary hrálo o ten jeden zápas asi líp. Klub ale musí brát sezonu úspěšně, protože dostat se do play-off v Západní konferenci, to není nic jednoduchého. Podívejte, jaké týmy se tam nedostaly: Los Angeles, Dallas, který prošel sezonou výborně, Colorado, které loni hrálo neskutečně. Nebo San Jose.
Je jiné hrát hokej v Kanadě než v Americe?
To je bez diskuze, to vám potvrdí každý hokejista, který hrál na obou místech. A já to mám tuplované, protože jsem přišel z Phoenixu, kde o hokej nebyl až takový zájem. Kanada je jiná, zájem, média a všechno, co s tím souvisí, to je obrovský rozdíl.
O Vancouveru každý pěje ódy, jaké je to krásné město, jak se tam skvěle žije. Jak se vám tam líbí, co vám tam nejvíc imponuje?
Musím říct, že se mi strašně líbilo ve Phoenixu, celá rodina z něj byla nadšená. Nemůžu na něj říct jediné špatné slovo. Když ale vidím, jak tam dopadla sezona a co se tam děje kolem arény, tak se utvrzuju v tom, že jsem udělal opravdu dobře, když jsem šel do Vancouveru. Vancouver je nádherné město, spíš jsem čekal, jak tu změnu zvládne manželka a děti.
Radim Vrbata na charitativním golfovém turnaji na hřišti u Kunětické Hory.
A jak?
Proběhlo to úplně v pohodě, líbí se jim tam. Navíc staršího syna chytil hokej, přitom ve Phoenixu ho zas tolik nezajímal. Je do něj zblázněný, to je také příjemné.
Ani déšť místo sluníčka vám nevadí?
Samozřejmě že by bylo příjemnější sluníčko z Phoenixu. Bylo to znát v prvních měsících, kdy byl člověk zvyklý vstávat 6 let v kuse do sluníčka. Já se vlastně vracel po sezoně z Phoenixu do Česka, kde bylo léto. Chvíli to trvalo, ale to si člověk zvykne. Mohlo by to být mnohem horší. Jsou horší destinace, to je bez diskuze.
Neuvažoval jste po vyřazení z play-off o účasti na domácím šampionátu?
Zvažoval jsem to. Byl jsem rozhodnutý přijet na 100 procent, kdybychom se nedostali do play-off, protože bych měl čas si odpočinout, srovnat se s časem, s velkým hřištěm a hrát nějaké přípravné zápasy. To by bylo ideální. Moc dobře vím, jak proběhlo mistrovství ve Švédsku před dvěma lety. Vím, jak na mě působí cestování a 9 hodin rozdílu. Proto jsem věděl, jaká bych byl posila. Ale člověk to samozřejmě zvažuje, protože to bylo mistrovství doma a atmosféra byla nádherná.
Tak příští rok Světový pohár?
No, tam to bude něco jiného. Na malém hřišti v Americe, to bude jiná situace.
