"Strašně mě to chytlo. Lístky na loňské finále mi pomohl sehnat Martin Hamrlík, v létě už jsem automaticky kupoval permanentku," líčí bývalý hráč Ajaxu Amsterodam nebo Juventusu Turín, který loni v 33 letech po vleklých zdravotních potížích ukončil kariéru. "Klukům věřím hodně. Po loňském smolném finále budou mít velkou chuť vyhrát."
Dá se atmosféra na hokejových stadionech srovnat s tou na fotbalových?
Je to podobné. Na fotbal přijde sice 80 tisíc lidí, ale jsou od hřiště dál. Tady je sedm tisíc diváků a tím, jak je to uzavřené, je kulisa výborná. Fanoušci jsou tady excelentní, pro hráče je to něco speciálního a atmosféra elektrizující.
Zkoušel jste také hokej?
Jsem z generace, která hrála do podzimu fotbal a přes zimu hokej, takže mě vždycky bavil. Tento rok jsem ho začal zase hrát, dali jsme dohromady partii a každou neděli máme zápas.
Ke komu ze zlínských hokejistů máte nejblíž?
K Radimu Tesaříkovi, s tím jsem často v kontaktu. Je mi ho líto, že je zraněný a nemůže hrát. Vídám se také s Petrem Čajánkem. Kdysi hrál u nás v Holešově, když jsme slavili 100 let fotbalu.
I teď si proti sobě ještě zahrajete fotbal?
S pár kluky jsme vytvořili tým, říkáme si juniorka starých pánů, a snažíme se jednou týdně domluvit jeden přátelák. S hokejisty Zlína jsme hráli loni v létě během jejich letní přípravy. Už o Vánocích mi psal Paťa Hučko (masér), že s námi zase letos počítají.
