Rekordy, rekordy
Vlček, který příští středu oslaví devětatřicáté narozeniny, ale v přepisování rekordních záznamů nepřestává. Dnes večer, po utkání s Českými Budějovicemi, bude prvním českým hráčem v historii, který odehrál rovných 800 zápasů.
Osud si zahrál. Popřát Ivanu Vlčkovi osobně přijede i druhý muž statistických tabulek, českobudějovický bek Rudolf Suchánek. O rok starší Jihočech odehrál o dvě utkání méně. „Já to jako souboj nás dvou nevnímám, to spíš novináři a někteří spoluhráči.“
Přesto se Suchánkem na téma „hokejová výdrž“ mluvil. „Asi předloni jsem mu říkal, že už hrát nebudu. Pak přijeli na začátku sezony a Rudolf se ke mně hned rozjel, co na ledě dělám. Jen jsem pokrčil rameny.“
První zápas? V Pardubicích
S hokejem Vlček začal v šesté třídě v Rokycanech. „Dostal mě k němu o dva roky starší bratr,“ vzpomíná Vlček.
Hrál i fotbal a s míčem si dodnes dobře rozumí, ale nejrychlejší kolektivní hra byla vždycky jednička. „Zkoušel jsem nastupovat i v útoku, ale jen občas.“ V roce 1978 opustil starší žáky v Rokycanech a zamířil do plzeňského dorostu. S výjimkou vojančení v Táboře a ročního angažmá ve finském Kuopiu (1995/96) mu zůstal věrný dodnes.
Plných devatenáct sezon. „Na první utkání v nejvyšší soutěži si pamatuji. V sezoně 1983/84 Plzeň trénovali Vrabec a Stelšovský. Já naskočil v předposledním utkání základní části v Pardubicích. Škodovka pak hrála baráž o udržení. Tam už jsem nenastoupil.“ První ligový gól vstřelil v ročníku 1985/86 do sítě Jihlavy.
Hokejové vzory nemám
Jeho prvním kolegou v obranné dvojici byl zkušený Milan Vágner. „Měl trpělivost. Pro mě to byl dobrý začátek,“ chválí Vlček. O spoluhráčích i soupeřích mluví většinou s respektem, ale žádného z nich nepovažuje za svůj vzor.
„Nemám rád ankety typu: hokejista století. Každá doba měla své hvězdy, ale nesrovnatelné mezi sebou.“ Příliš nerozebírá ani trenéry, pod kterými hrál. Jedno jméno však vysloví. „Nerad vzpomínám na Jiříka.“
Finále s Trenčínem
Před deseti lety byl blízko ligovému triumfu. Plzeň ale prohrála ve finálové sérii s Trenčínem. „Možná mám ještě jeden zápas doma nahraný na videu. Bylo to hezké. Ta sezona začala všelijak a nečekalo se, že budeme hrát nahoře. Jenže tým se semkl a šlapali jsme. Jen mě mrzí, že se na to v Plzni pořád jen vzpomíná. Že není čerstvější úspěch,“ míní Vlček, který tehdy zastoupil ve funkci kapitána Josefa Řezníčka. „Nejsem typ kapitána, to byl vždy jen záskok,“ brání se.
