Na podivný případ upozornil čtenář našich stránek, jehož totožnost je redakci známa, avšak nechce být jmenován. Po podivném obratu situace, kdy během jediné noci zmizely z prodejních míst beze stopy lístky na utkání Slovensko – Finsko, aniž by byla k prodeji regulérní příležitost, si dal tu práci a ardchivoval si kompletní komunikaci s distributory. Jeho zjištění nebyla nijak povzbuzující.
Zatímco večerní zpráva Městského informačního centra v Ostravě, uveřejněná na internetových stránkách věnovaných šampionátu i následný telefonický dotaz na bezplatné informační lince stejné instituce mu nezávisle na sobě potvrdily, že vstupenky na páteční utkání jsou stále v prodeji, nebyly.
„V pondělí, šestadvacátého dubna jsem volal na bezplatnou informační linku, kde mi bylo řečeno, že lístky na páteční zápasy jsou stále k dispozici a že se s jejich prodejem začne v úterý v 11,15,“ přibližuje začátek svého pátrání po lístcích na páteční utkání mistrovství světa čtenář, který si nepřeje být jmenován.
„Pokladny se otevřely s třičtvrtěhodinovým zpožděním a jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že žádné lístky nejsou. To by se snad i dalo pochopit, jako chyba zaměstnanců informačního centra, avšak mé další sledování systému distribuce ve mně probudilo podezření, že s lístky spekulují právě zaměstnanci ČEZ Arény.“
Důvodem zahájení pátrání byl fakt, že již patnáct minut po zahájení prodeje, jenž neměl co prodávat nabízeli ony neexistující lístky překupníci v blízkém okolí haly a dokonce i v novinových stáncích. Kde se stala chyba? Proč lístky, které prokazatelně existovaly ještě v osmnáct hodin večer, při zahájení prodeje nejsou? Proč byl samotný prodej zahájen s pětačtyřicetiminutovým zpožděním?
První možná odpověď, že Městské informační centrum nemělo aktualizované zprávy o stavu vstupenek na ostravské zápasy však byla odmítnuta samotnými pracovnicemi instituce. Informační centrum pravidelně aktualizuje stav prodaných vstupenek, aby mohlo objektivně informovat tazatele o přesném stavu. A v osmnáct hodin v pondělí 26. dubna 2004 ještě vstupenky na páteční zápas byly. Všechny však mohly být v průběhu noci prodány. Zde problém není. Personál restaurace Vegas v centru Ostravy, v níž se nachází i prodejní místo Sazky potvrdil, že jen v průběhu noci bylo prodáno přes 250 vstupenek na zápasy slovenské reprezentace.
Vstupenky, o nichž čtenář mluvil však terminály Sazky vůbec neprošly. Jednalo se o lístky, které byly pořadatelům uvolněny na poslední chvíli ze zdrojů IIHF. Světová hokejová organizace si na každý zápas dlouho předem blokuje určitý počet vstupenek a pokud je neodebere, dává je k dispozici pořadatelům. A zde může být jádro pudla. Výše zmíněnou situaci, kdy vstupenky byly a najednou nebyly vysvětluje Jan Falter, ředitel vítkovického klubu. „Já sice nemám s distribucí vstupenek nic společného, ale vím, že na zápasy Slováků je o lístky vždy velký zájem. A tak je možné, že do distribuce žádné dávány nebyly a ani nemusely být IIHF uvolněny.“
Zdá se tedy, že problém, který čtenář, upozorňující na možné nedostatky ve způsobu prodeje, neexistuje. Vše se dá logicky vysvětlit. Faktem však zůstává, že překupníci v Ostravě čile prodávají a že se nejedná o ony známé sjetiny z přístrojů Sazky, ale o „modré kartony“, na nichž jsou vytištěny vstupenky, které distribuují právě pořadatelé. Jak se do rukou překupníků dostaly? Kdo ví. Jisté je jen jedno. Prodej očividně předražených lístků na zápasy slovenské reprezentace probíhá za naprostého nezájmu ostravských městských policistů.
Zda je onen nezájem náhodný, či zda má konkrétní důvody je záhadou. Každopádně je přinejmenším podivné, když je člen Městské policie Ostrava upozorněn, že necelých pět metrů od něj nabízí překupník lístky za cenu, která několikanásobně převyšuje částku na nich vytištěnou a on jednoznačně odpoví „Já nic nevidím“.
„Málem jsem oněmněl,“ popisuje svůj stav po zážitku s člověkem, který by měl na pořádek dohlížet pan B. „Když jsem se vzpamatoval, požádal jsem policistu, aby mi ukázal své služební číslo, které měl, stejně jako jeho kolegové skryto pod reflexní vestou. Jeho odpověď byla ještě více povýšená. Řekl mi, že mi číslo sice neukáže, ale že je zcela jisté, že jej pod vestou má. Pak se otočil a i se svým kolegou rychlým krokem odešel směrem k hotelu Atom.“
Výsledek téměř detektivního pátrání pana B. tedy nic nepřinesl. Kromě zjištění, že přes veškeré proklamace o boji proti překupníkům existují v řadách městských policistů lidé, kteří svou nečinností poškozují jméno České republiky před fanoušky celého světa. A je otázkou, zda se tak děje jen kvůli duševní omezenosti prchajícího strážníka, či zda mělo jeho podivné jednání nějaké „zajímavější“ pozadí.
