Odjakživa na ledě vyniká, při osobním setkání působí příjemně a překvapivě skromně. NHL v něm má eso, jaké v USA potřebuje v boji s populárnějším baseballem, americkým fotbalem a basketbalem.
Crosby pro MF DNES v pittsburské Mellon Areně vyprávěl, jak se na dovolené v Česku neskryl před fanoušky, jestli v kabině Penguins vyhrává jeho oblíbená country music a jak na něj ve svém domě dohlíží Mario Lemieux, majitel klubu.
Pamatujete si slovo "guláš"?
Jasně. To je něco pro mě. Když jsem byl v Česku na návštěvě, tak jsem si ho dával skoro pořád.
O vašem oblíbeném jídle, které v zámoří zná opravdu zřejmě jen málokdo, vyprávěl váš bývalý spoluhráč z juniorky Zbyněk Hrdel, u něhož jste byl loni v Česku na prázdninách. Ještě jste v kontaktu?
Jo, voláme si, pošleme si mail. Hraje na farmě, ještě minulou sezonu byl kousek odsud, v Johnstownu.
Prý vás tehdy naštvalo, že se o vašem příletu do Prahy dozvěděla veřejnost.
Dost mě to překvapilo. Doufal jsem, že jedu někam, kde mě lidi nebudou poznávat. A pak jsem viděl na letišti kamery. To mě zaskočilo.
Něco podobného kdysi vykládal Wayne Gretzky, který se vydal na dovolenou do Itálie, aby měl klid. Jenže v prvním stánku na letišti uviděl časopis se svým obličejem na titulní straně. A bylo po iluzích.
Vidíte, i já se u vás chtěl schovat. Ale brzy jsem pochopil, že Češi mají hokej rádi a sledují NHL navzdory té dálce a časovému posunu. Šest hodin je to, že?
|
Když něco nedělám naplno, Od sebe, ale i od všech spoluhráčů okolo vyžaduje Sidney Crosby jen to nejlepší. V každém střídání chce dát gól. Jakmile jen chvíli nehrajete podle jeho představ, tak vám to dá vědět. Na ledě, na střídačce nebo v kabině mi hned řekne: Přidej! Zaber! A nejenom mně. Když se nepovede přesilovka, hned to dá všem najevo. Nic si nenechá pro sebe. Je mu sice jen dvacet, ale on je v úplně jiné kategorii, než jsme my ostatní. Je tady prostě nejlepší. Ale není to tak, že by nás nerespektoval. Neřve na nás. Jen nám dá slušnou cestou najevo, že se mu něco nelíbí. Očima spoluhráče Kapitánství zvládá úplně v pohodě. Podle tradice je v Pittsburghu už dlouho kapitánem nejlepší hráč – byli to Lemieux, Francis, Jágr a teď Crosby. Chová se, jako by v NHL hrál deset let. Myslím, že vedení udělalo dobře, když mu to céčko na dres dalo. Pokud jsem s ním na ledě, musím daleko víc forčekovat, daleko víc bruslit. Musel jsem se přizpůsobit jeho rychlosti, jeho stylu. Ale zvykl jsem si. A když mě trenér postaví k němu do lajny, mám aspoň dvě gólové šance za zápas. Umí podržet puk, přesně přihrát a záleží už jenom na mně, jestli šanci proměním, nebo ne. Pro mě je důležité, abych hrál s Crosbym, abych chodil na přesilovky. Když mě trenér nechá v útoku s Crosbym nebo případně s Malkinem, nasázím za sezonu 35 gólů. Pokud ne, stěží dám dohromady dvacet. Takže se potřebuju udržet v první lajně. Ještě z jednoho důvodu jsem rád, že hraju v týmu s Crosbym a Malkinem. Novináři a televizní štáby běhají kolem nich a já mám klid. A to mi vyhovuje. PETR SÝKORA |
Správně! Váš český přítel taky říkal, že jste fanoušek country. Jak často hraje tahle muzika v kabině Penguins?
Moc často ne.
Vždyť jste kapitán…
(směje se) Ale takhle to nefunguje. (Do hovoru vstupuje obr Ryan Malone, který sedí vedle: "Sid má strašný hudební vkus!")
Takže kapitán nemá vliv na to, co se v kabině pouští?
Ne, nezkouším měnit názory svých spoluhráčů. Mnohem víc tu letí rock, podívejte se na potetovaného Ryana a bude vám všechno jasné.
Pravda, málokdo by protestoval… Ale vy přece jako kapitán musíte zasahovat do dění v mužstvu. Jak je těžké šéfovat chlapům o deset nebo patnáct let starším?
Já se nesnažím šéfovat. Respekt si musíte zasloužit, což se nestane přes noc. Pracuju na tom, chci ostatním jít příkladem. Pomáhá mi, že máme v týmu pár veteránů, kteří jsou pro mladší kluky vzorem.
Nedávno jste čtyřikrát za sebou prohráli. Cítil jste, že byste měl v kabině zařvat nebo pronést nějakou řeč?
Zatím to nebylo potřeba. Určitě taková chvíle přijde, ale já nechci řečnit moc často. To by pak ztrácelo smysl. Počkám na pravý okamžik, až budu cítit, že to mužstvo potřebuje, že ho to probudí. Pak to udělám.
Pomůže vám majitel klubu Mario Lemieux, který v Pittsburghu podobnou roli zvládal před vámi?
Trochu. Občas se ho zeptám na radu. Ale každý kapitán si stejně musí najít svůj styl. Někdo víc mluví, někdo je tišší. Stejně si to musím prožít a zjistit, jak to nejlíp bude fungovat právě v mém případě.
Stále ještě v Pittsburghu bydlíte v Lemieuxově rezidenci? Ano. V Kanadě mám svůj dům, ale tady pořád žiju u Maria.
Zapadl jste do rodiny, nebo si držíte soukromí?
Mám svůj pokoj a všechno, co potřebuju. Ale používám společný vchod, většinou obědvám a večeřím s Lemieuxovými. Mají čtyři děti, pár jich je vždycky okolo. Jsou fajn, člověk se s nimi odreaguje. Ale když potřebuju klid, nikdo mi nebuší na dveře.
Ještě někdy fungujete jako chůva dětí?
(směje se) Párkrát, hlavně před dvěma lety jsem je měl na starosti. Ale jak rostou, dozor už tolik nepotřebují.
|
Na tréninku je "Sid" živel Dvě děvčátka stojí u tunelu vedoucího z kluziště do kabiny Pittsburgh Penguins a svírají v rukou lesklé barevné fotografie Sidneyho Crosbyho. Čekají na podpis. Čekají dlouho. Zatímco spousta hokejistů už tudy z tréninku prošla před půlhodinou, Crosby s parťákem Ryanem Malonem ještě na ledě pilují zakončení. Kombinace, teče, dorážky… "Vždycky jsem chtěl být nejlepší. Chtěl jsem se učit a zlepšovat se. Abyste to někam dotáhli, musíte hrát hokej z lásky," tvrdí výjimečně talentovaný Kanaďan. Očima reportéra Od něj to sedí. Řada jeho spoluhráčů se ráno po ledě jen líně klouzala, občas někdo zívl. To Crosby na hřiště vtrhnul s radostí. Večer předtím při power play soupeře minul ze středního pásma prázdnou branku, a tak si teď do stejného místa nechává o mantinel nahazovat puk a zkouší se trefit. Ostatní ožijí a jeho pokusy se baví. Jestliže se Crosbymu ještě dá něco vytknout, je to střelba. Proto zřejmě při tréninku pálí, kdykoli může. I když tým jen tak bruslí dokola, Crosby si pokaždé najde volný puk a pošle ho na branku. Ani při strečinku na červené čáře si nedá pokoj. V kleče míchá s kotoučem a přes hlavy spoluhráčů chce dát gól. Trefa! Bezvadně zvládá střely i pasy bekhendem. Však má také na rozdíl od většiny současných hokejistů na své holi skoro rovnou, minimálně zahnutou čepel. V mužstvu se vyjímá i drobnou postavou, snad už jenom Petr Sýkora vyrostl méně. A ještě v něčem je Crosby jedinečný. Při jakékoli činnosti na ledě vypadá naprosto přirozeně. Jako by na bruslích, s holí a pukem jezdil i nakupovat. Nohy mu kmitají v neskutečné frekvenci, originální kličku vyčaruje uvolněně a elegantně… Lepšího hokejistu teď na světě opravdu nenajdete. KAREL KNAP |
Každopádně vás má boss pod dohledem, přesně ví, kdy se v noci vracíte domů…
To ano. Žádné excesy si nemůžu dovolit. (úsměv)
Gretzky prohlásil, že jste nejlepší hokejista právě od časů, kdy do NHL vstoupil Mario Lemieux. Prý jako jediný můžete překonat část Gretzkého rekordů. Jak nesete tu spoustu srovnání a předpovědí?
Beru to jako kompliment, jako motivaci, abych se zlepšoval. Ale nechci se tím zatěžovat, vytvářet na sebe další tlak. Nechci být jako někdo jiný, chci být sám sebou. Víte, když se ráno probouzím, na tyhle věci nemyslím.
Jaromír Jágr v létě říkal, že jednou v NHL dosáhnete na hranici 2000 bodů. Jak se vám zamlouvá takový součet? Je to pro vás málo, nebo moc?
Fakt nevím. Dneska se body sbírají dost těžko. Možná se to už nepovede nikomu. Pokud ano, bude to především skvělé pro hokej.
Co vy si vlastně myslíte o Jágrovi? On kdysi v téhle aréně býval absolutní superstar. Sledoval jste ho jako kluk?
No jasně. Toho nešlo přehlédnout. Bavilo mě se na něj dívat. Jeho akce byly ve všech sportovních sestřizích. Rok co rok najde svůj způsob, jak se udržet ve špičce. Až do současnosti.
Byl to snad váš oblíbenec?
Fandil jsem Montrealu, viděl jsem se hlavně v Yzermanovi, Sakikovi, Gretzkém a Lemieuxovi. Ale obdivoval jsem také Jágrovu šikovnost.
Jenže v Kanadě ho moc rádi nemají, ne? Hodně lidí ho u vás považuje za náladového rozmazlence…
To si nemyslím. Každý opravdový hokejový fanoušek obdivuje vynikající hráče. A on je vynikající. Fakt ho hodně uznávám. Možná je v tom jenom trochu vlastenectví. Jako já jsem měl v dětství kanadskou reprezentaci a Yzermana, čeští kluci zase vzhlížejí k Jágrovi.
