Přestože ho zahalovala kapuce od mikiny, na hlavu si nasadil ušanku s logem české hokejové reprezentace. Vedle vzpomínek je to pro útočníka PSG Zlín Antonína Honejska nejvýraznější připomínka premiéry v národním týmu.
"Moc se mi líbí. Všichni v ní chodili, protože v Moskvě bylo minus osmnáct stupňů," připomněl Honejsek počasí, které doprovázelo turnaj Channel One Cup v Rusku. "Tady si ji budu brát na rozcvičku," pousmál se křídelník, který ve středu oslaví 21. narozeniny.
V Rusku jste nastoupil ve dvou zápasech. Odpovídalo zápasové vytížení vašim představám?
Neočekával jsem nic. Přijel jsem se hlavně učit, protože to byl můj první sraz. Potěšilo mě, že jsem dostal šanci.
Na co budete vzpomínat nejraději?
Na hru nejlepších hráčů na světě. Potkal jsem se se svým nejoblíbenějším hokejistou Pavlem Dacjukem, kterého sleduju odmalička. Byla to paráda.
Požádal jste ho i o nějaký suvenýr na památku?
Na to moc nejsem. Stačilo mi, že jsem ho viděl a že jsme si podali ruce. Když jsme letěli z Finska do Ruska, vezli jsme mu hokejky. Díval jsem se na ně a říkal si, že bych si jednu vzal. Ale zůstalo jen u toho dívání (úsměv).
Narazili jste na sebe i na ledě?
Ano. Už jednou jsem ho potkal na kempu Detroitu, ale tam nehrál naplno. Proto jsem rád, že jsem ho viděl v ostrém zápase. Snažil jsem se od něj vzít co nejvíc. Ale to samé platí o našem týmu, s nímž jsem trávil nejvíc času.
Co byste si tedy od Dacjuka vzal?
Nejde jenom o něj. Hráči jeho úrovně jsou ve všem o trošku lepší a vcelku to dává velký rozdíl. Kdybych si s ním měl dát rovinku, jsem stejně rychlý. Ale v jednotlivostech je vždycky o něco lepší. Když se to sečte, je daleko lepší. Pokud mám ale jmenovat jednu věc, v níž byl největší rozdíl, tak v tom, že Rusové nebo Švédové jsou silní. V tomto směru se musím zlepšit.
Je to jenom záležitost tréninku?
Tyhle hvězdy to mají v sobě. Ale když se podíváme třeba na Ovečkina, který je široký, obrovský a silný, je vidět, že má natrénováno. Talent je dobrá věc, ale trénink je nejdůležitější. Tito hráči jsou fyzicky dobře vybavení.
Co z toho vyplývá pro vás? Budete častěji chodit do posilovny?
Už když začala výluka a do extraligy přišli hráči z NHL, bylo poznat, jak jsou silní a vyspělí. Proto jsem s klukama ve Zlíně začal víc chodit do posilovny. Nejvíc se dá ale natrénovat v létě.
Jak složité bylo zvyknout si na vyšší tempo, v němž se reprezentační zápasy hrají?
Bruslí se rychleji, ale rychlejší je to hlavně v tom, že nejlepší hráči umí rychleji vystřelit nebo udělat kličku. Pracují na tom už na tréninku a pak se to přenese do zápasu.
Nejste zklamaný z toho, že české reprezentaci turnaj nevyšel a skončila bez výhry poslední?
Doplatili jsme na to, že ve všech třech zápasech jsme nedali góly. Psychika jde potom dolů. Ale jinak byla nálada v kabině výborná. Šlo vidět, že reprezentace je strašně silná a psychicky odolná, že hlavní úspěchy získala díky partě. Jsem rád, že jsem to poznal, protože jsem se na to těšil.
Trenér Hadamczik ale říkal, že kabina byla mdlá a hecoval ji jen Plekanec.
Bylo to tím, že jsme prohrávali. V posledním zápase už hecování nebylo tak výrazné. Šla tam cítit frustrace, že nemůžeme dát gól. Jinak to bylo super.
Bavil jste se s koučem, jestli s vámi byl spokojený?
Přišel za mnou a dal mi motivaci, za kterou jsem rád. Když budu v klubu střílet góly, mám šanci se do reprezentace dostat znovu.
Takže i proto jste po návratu do Zlína zůstal na ledě déle, než bylo nutné?
To bych zůstal i bez jeho slov. Ale klobouk dolů před ním. Je to výborný trenér. Chodil za námi mladými, říkal nám spoustu věcí. Byl jsem nadšený.
Nyní vás čeká extraliga, ve středu v 18:15 přivítáte Kometu. Zatímco spoluhráči chvíli odpočívali, vy jste hrál. Nebudou vám chybět síly?
Věřím, že ne. Máme před sebou dva zápasy a po nich dva dny volna. Potřebujeme je vyhrát, odpočinu si po nich. Na Štědrý den máme volno.
Kamarád z Brna nesnáší Kometu. Když jste rozhodl první zápas, stal jste se pro něj hrdinou. Potěšíte jej znovu?
Doufám, že jo, že vyhrajeme. Máme na to.
