"Vysvětloval mi, že mají několik zraněných a jestli bych to těch pár zápasů bral," popisuje Nedbal, "řekl jsem jim, aby vydrželi do večera, že to proberu."
Ale za hodinu se Nedbalovi ozval jeho dlouholetý kolínský spoluhráč Jiří Kadlec, v posledních sezonách opora rovněž prvoligového Hradce Králové. Se stejným dotazem.
Na to by nebylo nic divného, kdyby Nedbalovi nebylo téměř osmatřicet let a do té doby 1. ligu nikdy nehrál.
"To už jsem si říkal, že jsou snad opravdu všichni blázni," netají stejně jako že byl s rozhodnutím rychle hotov, "přece jen Vrchlabí je trochu z ruky, Hradec je blíž a i kvůli Jirkovi jsem dal Hradci přednost." Přesně takhle vzniklo první prvoligové angažmá zkušeného kolínského beka.
Prý jste si dokonce vzal v zaměstnání dovolenou, abyste všechno stíhal.
Dovolenou jsem měl, ale ne kvůli hokeji. Měl jsem ji proto, že byla v celé firmě, kde pracuji.
Co jste si říkal, když jste se rozhodl přijmout?
Že nevím, co od toho mám čekat. Nikdy jsem první ligu nehrál a moc jsem netušil, jak to bude vypadat. Vzpomněl jsem si, že jsem se jednou na ní byl podívat v Benátkách a z tribuny semi to zdálo strašně rychlý. Tak jsem si chvílemi říkal, co tam budu dělat. Ale ono to nějak vyšlo, první zápas nebyl až tak rychlý, pak přišly další zápasy. Přitom, když jsem v Berouně začal, tak jsem ani nedoufal, že to bude tolik zápasů. Byli jsme domluveni na konec roku, věděli, že 4. ledna musím do práce. Teď to ale vypadá, že budu pokračovat.
Vypadá, nebo to víte?
V sobotu bych měl jet do Havířova, včera jsme se dohodli, že pokud nebude hrát Kolín, tak mě budou uvolňovat.
Začátek pro vás byl náročný, tři zápasy ve třech dnech.
Z toho jsem měl hrůzu. Nejhorší to bylo v neděli za Kolín v Kutné Hoře. Bylo snad osmnáct pod nulou, na střídačce nám za chvíli zmrzlo pití a foukalo tam tak, že to bylo jak na motorce.
V zápasech jste fyzicky stačil?
Tam takový problém není. Ve druhé lize také dvakrát v týdnu hrajeme. Řekl bych, že trénujeme skoro stejně jako v první lize, jenomže oni dopoledne a my večer po práci.
Profesionální hokej jste si vyzkoušel až v téměř osmatřiceti letech, ale šanci jste měl prý už dřív...
Konkrétní nabídku jsem měl před lety z Berouna, to mi bylo asi třicet. Jenomže jsem nechtěl opustit zaměstnání, což je také důvod, proč jsem nikdy profesionálně nehrál.
Přesto asi nemáte problém ho skloubit s amatérským hokejem?
Naštěstí ne. S bratrem děláme správce sítě v jedné kolínské firmě, mámě tam naprogramovaný svůj vlastní informační systém, o který se staráme. S bratrem se vždycky dohodnu nebo si vezmu na hokej vezmu dovolenou.
