Cítil palčivou bolest hlavy a ramena, neb měl otřes mozku a zlomenou klíční kost. Cítil taky napětí, poněvadž právě prchal od národního mužstva po jeho posledním zápase na Canada Cupu.
Ač bylo září 1991, skoro dva roky po pádu komunismu, 19letý Ručinský se s parťákem Josefem Beránkem rozhodli pro „emigraci“.
Jak se to dělávalo dřív, přivstali si a pokradmu opustili torontský hotel, v němž reprezentace bydlela. Jen přešli do protější budovy, odkud se poté z okna dívali, jak se tým na ulici chystá k odjezdu na letiště.
Bez nich. Domů se nevrátili. Měli nabídku z Edmontonu, ale taky platnou smlouvu v Litvínově, jehož manažer Ivan Hlinka je hodlal ještě rok udržet. Shodou okolností byl tenkrát též koučem československého výběru. Nenechal se obměkčit, ač viděl, jak hoši prahnou po NHL.
„Měli jsme vidinu. Byli jsme dobrodruzi,“ řekl kdysi Ručinský pro MF DNES. „Nelákaly nás peníze, ale splnění snu. Neuvědomovali jsme si důsledky svého chování.“
Zůstali v Kanadě a pro Ručinského začala krušná doba. Kvůli zranění si nemohl ani sám nosit tašku. I psychicky dostával zabrat. „Novináři nám z Česka volali, že jsme skončili s hokejem, že si kvůli porušení kontraktu ani neškrtneme. Litvínov se chtěl soudit. Nebyla to klasická emigrace, mohli jsme se kdykoliv vrátit. I tak jsem tehdy zestárnul tak o dvacet let.“
V zámoří nakonec svým báječně lehkým skluzem odbruslil šestnáct sezon. Reprezentoval na jedenácti velkých turnajích. Vyhrál olympiádu v Naganu a třikrát mistrovství světa. Na sklonku hokejového života (v úctyhodných čtyřiačtyřiceti) dobyl v dubnu ligový titul s Litvínovem. „Teď mi chybí něco, za čím bych se hnal,“ vysvětlil odchod do penze.
Kariéru zakončil Ručinský titulem v Litvínově:
23. dubna 2015 |
Fakt výbornej kluk Lindros
Příhody z jeho kariéry by vydaly na knihu, zábavnou i dojemnou. V NHL vystřídal osm klubů. Colorado ho v prosinci 1995 vyměnilo do Montrealu ve slavném trejdu, který si vydupal rozhořčený brankář Patrick Roy. Ten šel opačným směrem než Ručinský a hned na jaře s Avalanche dobyl Stanley Cup.
Na spoustu stránek by se určitě promítl motiv smíření. Úraz na Canada Cupu způsobil „Růčovi“ domácí centr Eric Lindros. „Vracel jsem puk obránci Prachařovi a koukal se na nahrávku, když mě převálcoval vlak. Probudil jsem se až v nemocnici,“ líčil.
Musel ho proklínat, ale v březnu 2002 se s ním sešel v NY Rangers. „Pamatuješ, jak jsi mě sestřelil?“ ptal se Lindrose jednou v letadle. „Jo, ale to bylo čistý!“ odvětil obr.
Ručinský si pak na videu ověřil, že chybu udělal on sám a Lindros ho nefauloval. Váleli spolu v lajně sruským střelcem Pavlem Burem. Lindros se z pozice klubové celebrity přimlouval u vedení, aby s Ručinským prodloužilo smlouvu.
„Je to fakt výbornej kluk,“ přesvědčoval Ručinský. „Kolikrát jsme byli na večeři nebo s partou v kině. Kdykoliv jsem v New Yorku potřeboval něco zařídit, pomohl mi.“
Rozhovor v mrákotách
První tři Ručinského akce v národním mužstvu = tři krachy. Na Canada Cupu 1991 reprezentace porazila Sověty 5:2. Jenže pak podlehla Finům 0:1, přičemž rozhodl Ručinského vlastní gól v závěru. Následovaly tři jasné porážky.
Na MS 1994 Češi vypadli ve čtvrtfinále. Na Světovém poháru 1996 hanebně nepostoupili ze skupiny. A přece se Ručinský do dějin zapsal jako jeden z českých hokejových hrdinů. Levému křídlu, které s fortelem útočilo a poctivostí bránilo, brzy odpustil i Hlinka. Objímali se po triumfu v Naganu 1998 i na šampionátu v Norsku 1999.
Ručinský přispěl k završení zlatého hattricku v Německu 2001, kde ve vítězné partii s Rusy utrpěl další otřes mozku a cestou z ledu se zastavil na televizní rozhovor, který si pak skoro vůbec nepamatoval.
Seznam jeho zranění je ukrutně dlouhý. Kvůli pochroumaným břišním svalům málem propásl Vídeň 2005. Přitom tam brilantním blafákem posunul Česko do semifinále přes USA a krásnou ranou skóroval i v bitvě o titul s Kanadou. Jeho tehdejší přítelkyně Petra Faltýnová se stala nejznámější fanynkou turnaje.
Ručinský patří k nejuznávanějším členům zlaté generace. Přátelský typ. Frajer v dobrém slova smyslu. I klubového úspěchu se nakonec dočkal. A je symbolické, že se mu to povedlo v Litvínově, z něhož tenkrát s Beránkem pláchl za snem.
