Reichel, Špaček, Straka, Hejduk... Tihle hráči si podle trenéra sáhli na absolutní dno. Sami ale na silné soupeře nestačili. "Už neměli z čeho brát, kdybyste je viděli v kabině po každé třetině, tak byste je na led už neposlali," tvrdí Lener. "Ale oni tam šli další a další střídání s tím, že to otočí. Jejich vůle si ohromně vážím."
Nejsilněji v tomto případě táhl přiklad Martina Straky, který odstoupil v polovině první třetiny se zraněním třísla. Svlékl se, doktor Ziegelbauer mu zakázal jít na led. Přesto se nezdolný bojovník znovu navlékl do výstroje a mezi druhou a třetí třetinou skočil na led.
"Udělal pár obloučků, až pak viděl, že to opravdu nejde. To svědčí o obrovském odhodlání udělat pro tým všechno," řekl uznalý kouč.
Jedním z těch, o kterých se konkrétně zmínil, byl obránce Jaroslav Špaček. Ten měl šanci dostat za stavu 2:2 český tým poprvé do vedení, trefil ale jen brankáře Lašáka. "Tady se zápas lámal," říká sebekriticky.
"Kdybych tu možnost proměnil, mohlo být všechno jinak. Takhle dali za chvilku gól Slováci a my jsme museli zase dotahovat. Připravení jsme na ně přitom byli, věděli jsme, jak bude hrát Kanada i s čím na nás vyrukují oni. Jenže jsme nesplnili to, co jsme si řekli v kabině."
Tým musel po inkasovaných brankách otevřít hru, proto dostal v posledních dvou utkáních celkem dvanáct gólů. Tedy o tři víc, než předtím na celém turnaji. "Poslední dva zápasy jsme byli pořád pozadu. Když prohráváte, musíte hrát ofenzivněji a nám se přitom nedařilo bránit. Pouštěli jsme Kanadu a Slovensko moc často do přesilových situací," myslí si Špaček.
Čeští hokejisté tak museli sledovat, jak slovenští rivalové slaví na druhé straně zisk bronzových medailí. "Pro mě to bylo nejtěžších deset minut v životě. Někdy věci nevyjdou tak, jak by si člověk přál. Mě osobně trošku odešla forma, takže jsem hodně zklamaný, ani se to nedá popsat," řekl brankář Tomáš Vokoun. Ten považuje čtvrté místo za neúspěch.
"Alespoň jsme viděli, jaké to je být na druhé straně," prohlásil po zápase kapitán Robert Reichel, který poprvé od roku 1991 nepřiveze z mistrovství světa medaili.
"Přijeli jsme s tím, že jí uděláme. To se nepovedlo, je to pro nás obrovské zklamání. Mohli jsme odejít s úsměvem a každý by to přivítal. Hodně lidí nám fandilo a my jsme je trošku zklamali," řekl Špaček.
Slovenská radost byla ale ještě intenzivnější, než české zklamání. "Oni to vítězství nad námi slavili, jako kdyby vyhráli titul. Prostě jsou to takoví šašci," řekl David Výborný. "Nejvíc mě štve, že jsme tu byli tři týdny a nic z toho není."
"Bronz je lepší než stříbro, protože nekončíte turnaj porážkou," myslí si slovenský kapitán Miroslav Šatan. Jeho slavící tým byl dlouho zavřený v šatně a pak rychle odjel. Ještě v sobotu večer totiž letí speciálem do Bratislavy.
Český tým se ještě naposled vyspí v Helsinkách a na nové letiště v pražské Ruzyni přiletí v neděli dopoledne. Speciál s hráči i manželkami by měl přistát v 11.20.
 PODRUHÉ ZA SEBOU BEZ MEDAILE. Čeští hokejisté smutní na ledě, zatímco Slováci přebírají bronz. Po "zlatých" letech odjíždějí podruhé ze šampionátu s prázdnou... |
