Norsko má v osmifinálové skupině E tři body stejně jako Češi a v případě bodové rovnosti bude rozhodovat právě vzájemný zápas... "Pokud Norové porazí Lotyše, tak ta situace není úplně nejlepší. Uhrát čtyři body nebude vůbec lehké," říká hokejový kouč Marian Jelínek.
"Optimální by bylo, kdyby v neděli Lotyši vyhráli v prodloužení. Nicméně je škoda, že jsme se do téhle situace vůbec dostali."
Vyhrát nad Lotyšskem, pak alespoň bod s Kanadou. Zůstáváte optimistou?
Ale ano! Vyhrát nad Lotyšskem se přece dá a Kanada také není neporazitelná. Není důvod propadat panice. Zápas skončí šedesátou minutou, možná ještě později, a postup pořád leží na ledě. Važme si toho, že ta šance je. Musíme si za ní jít.
Teď je to hlavně o psychice. Je to o tom, otočit tu hrozbu v ohromnou výzvu. Už jsme to ukázali po porážce s Norskem v zápase proti Švédům.
Co se dá udělat s týmem, aby nepodlehnul skepsi?
Teď je to hlavně o psychice. Je to o tom, otočit tu hrozbu v ohromnou výzvu. Už jsme to ukázali po porážce s Norskem v zápase proti Švédům. Vždyť ani výkon se Švýcarskem nebyl špatný, bohužel jsme narazili na velice kvalitního soupeře.
Na první pohled to vypadá, že má český tým problém s kolísavou formou. Je to jenom dojem?
Ono to tak vypadá, ve skutečnosti jde o něco jiného. My nemáme problém jenom po hokejové stránce, ale také sami se sebou z hlediska postoje hráčů. V tom je rozdíl proti světovým mužstvům. Víte, forma pramení z nějakého důvodu. A tím je mysl. Nepřistupujeme k zápasům tak, jak bychom měli.
Připisujete to tomu, že je v národním týmu spousta hráčů, kteří nemají zkušenosti ze zápasů na mistrovství světa?
Spíš bych to viděl v tom, že u nás nepracujeme s hráči po psychologické stránce. Honíme je v tréninku, ale absolutně se nestaráme o jejich hlavu. Proto nejsme schopni vyvinout v posledních minutách takový tlak jako Kanaďané. Proto máme skleslé obličeje, když prohráváme o dva o tři góly.
Vy jste v tomto směru odborník. Jak se v téhle oblasti s hráči pracuje?
S tímhle se musí začít už odmala. Obvykle ve čtyřech letech postavíme dítě na led a ve dvaceti nás začínají zajímat sportovní psychologové. Jenže to je pozdě. Musíme začít vychovávat vítězné typy, kteří dokážou využít krizovou situaci, aby podali maximální výkon. A ne naopak. My bohužel v takové situaci selháváme.
V Pittsburghu, kde jsem měl štěstí být, nebyl legendární kouč Scotty Bowman za celou sezonu na ledě. Zeptejte se Jardy Jágra nebo Martina Straky, ti vám to potvrdí.
Vy víte, že se takhle s hráči v zahraničí pracuje?
Vím jednu věc, která se od toho odvíjí. V Kanadě a v Rusku mají kouče a trenéra. U nás máme jenom trenéry.
Co to znamená?
Kouč je motivátor. V Pittsburghu, kde jsem měl štěstí být, nebyl legendární Scotty Bowman za celou sezonu na ledě. Zeptejte se Jardy Jágra nebo Martina Straky, ti vám to potvrdí. Byl na tribuně, odkud všechno pozoroval. Pak přišlo utkání a viděl jste ten koncert, který měl z hlediska motivace. U nás se role kouče a trenéra směšuje. Jsme trenéři, ale bohužel v mnoha případech nejsme kouči.
Předpokládám, že takhle pracujete v Plzni, je to tak?
Snažím se. Já provokuju, ale nehraju si na to, že mám patent na rozum.
Zajímá mě, jak tohle funguje v praxi. Jak se k tomu staví hráči v Česku?
Prolíná to celý tréninkový proces. Hledám ty okamžiky soutěživou formou. Vnáším tam citáty na přemýšlení, které mají stmelit tým. Každé pondělí jsme hledali citát, který je pro nás typicky. Ze začátku na to hráči koukali zvláštním způsobem. A představte si, že od prosince jsem přišel s citátem, že ho tam nalepím, a on už tam visel. A nesouhlasím s názorem, že Češi na to nejsou.
Proč?
Protože to neděláme. Když jsou Češi v NHL, tak na to jsou. A dokonce přijedou sem a začnou vám říkat, že jim to chybí. Začnou říkat, že tady se každý stará jenom o to fyzično.
Dá se to změnit?
Myslím, že ano, ale musíte se do toho vrhnout všichni.
Trenéři u nás mají velká ega a nemluví spolu. My se pomlouváme, ale sednout si a prodiskutovat věci neumíme. Pak tím trpí celý český hokej.
Novým šéftrenérem svazu je Slavomír Lener, se kterým se výborně znáte. Neoslovil vás?
Oslovil, příští týden máme domluvené kafe. Chce v tomhle určitě dělat nějaké kroky. Tady je ale potřeba vnést do toho trochu teorie a tu ryzí praktici nemají rádi. V Česku spolu trenéři bohužel nekomunikují. My se pomlouváme, ale sednout si a prodiskutovávat věci neumíme. Naše ega jsou přiliš velká a trpí tím podle mého celý český hokej.
To bude asi na dlouhou trať, že?
Lidi kolem hokeje si to musí uvědomit a trošičku se nad tím zamyslet. Nějaká léta to samozřejmě vezme, ale podívejte se, kde byl ruský hokej a jak dlouho se dostávali z útlumu Švédové. Ano, vezme to nějakou dobu.
Nic jiného zkrátka nezbývá?
To nevím, určitě jsou tu další možnosti. Ale pokud se nevrhneme do této části sportovního výkonu, což je hlava, tak se nepohneme. Proto jsou hráči, kteří byli v Americe, vzorem pro ostatní. Oni se změnili v přistupu a postoji. My jsme z nich vyjevení, že sami po tréninku jdou a dělají na sobě ještě víc.
Pomáhá vám v tomhle Martin Straka?
Jednoznačně. Já si v tomhle notuju s plno lidma. Ale také je plno lidí, kteří to shazujou a radši budou přemýšlet o tom, jestli mám při tréninku jezdit víc dva na jednoho nebo tři na dva.
