Po zahajovacím utkání Česko - Švédsko, které začne ve 13 hodin, se večer utkají domácí s Finskem a bude plno. Zápasy bez domácího týmu Rusy nezajímají, do hlediště pořadatelé naženou vojáky.
To je jeden z rituálů turnaje. Patří k němu i nezaměnitelný hlas hlasatele, který basem divákům oznamuje: Šajbu zabrósil nómer... či postavička Sněhuláka.
V roli titulárního sponzora vystřídala pivovar Baltiku pojišťovací společnost Rosno, neboť nový zákon o reklamě v Rusku omezuje propagaci alkoholu. Ale původně se hokejové klání jmenovalo Izvěstija.
Jeho historie začala v roce 1967, podnět byl politický: oslava 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. I proto jej čeští hokejisté nikdy nemilovali. Není jiný turnaj, ze kterého by se každý rok omlouvalo tolik hráčů.
Ale podle všeho přišli o hodně. Když se hráčů zeptáte na historku, mnozí si vzpomenou právě na moskevský turnaj. „Dělali nám věci naschvál, jenom aby vyhráli,“ říkal bývalý reprezentant František Kaberle starší. Pořadatelé třeba hráčům pustili do sprch studenou vodu.
Kdosi vzpomínal, že když si objednal bujon s vejcem, číšník mu přinesl čirou polévku. Po reklamaci dostal k polévce vejce natvrdo.
„Nebylo kam jít, tak jsme šli do cirkusu,“ vyprávěl další bývalý reprezentant Josef Horešovský.
Jejich generace zažila i něco jiného. V prvních ročnících turnaje byly povinné vycházky k Leninovi do Mauzolea. V 70. letech byla v plánu vždy přátelská schůzka se sovětskými hokejisty na ambasádě.
Dnes se hokejisté na Rudé náměstí docela těší. „V Moskvě se dobře nakupuje, pořídil jsem spoustu dárků,“ radoval se loni útočník Jan Marek. Co je v kurzu? Matrjošky, kaviár, čepice z kožešiny, levná cédéčka.
„Moskva je teď moderní město, všude reklamy,“ všiml si před třemi roky Viktor Ujčík. „Dřív za námi do restaurace chodili psi a kočky a na pokoji jsme měli šváby.“
I letos se hráči těší, že je trenéři za odměnu vezmou na jídlo do Českého domu, oázy, kde se dobře a levně najíte.
