Jako hráče ho charakterizovalo následující: hlava vždy nahoře, velký přehled a velké úspěchy - Rostislav Vlach posbíral v zemích bývalé federace osm titulů! Dva v československé lize za Jihlavu, pět českých s Vsetínem a Zlínem a navrch jeden slovenský.
A zdá se, že mu vše zůstalo. Nadhled, nápady i sbírání zlatých medailí. Navenek mimořádně klidný kouč je podepsán pod jedním z nejtýmovějších triumfů v dějinách extraligy. Ač měl v kádru Zlína řadu osobností, stvořil "hokejový stroj", kde se "součástky" mohly měnit de facto kus za kus.
Hráči se podřídili systému
Znát to bylo hlavně u mladých beků. S výjimkou ofenzivních schopností reprezentanta Zámorského a veterána Marušáka ti zbylí takřka identicky bruslili, hlídali prostory, rozehrávali.
"Protože si nemůžou dovolit udělat chybu," říkal trefně Vojtěch Němec, nejproduktivnější hráč Brna. Urbanec, Matějíček, Horák a Řezníček z jednoduchosti udělali hokejovou ctnost. Minimum chyb je vzhledem k jejich (ne)zkušenostem šlechtí. A výhry dodávaly sebevědomí - nad výkony Slováka Kotvana mohl člověk sledující dlouhodobě hru Zlína chvílemi jen nevěřícně kroutit hlavou.
Fotogalerie z pátého finále |
V ofenzivě mají šampioni mnohem lepší možnosti, ale i útočná hra udivovala vyrovnaností. První lajna okolo Čajánka byla nejproduktivnější. Druhá s Leškou vymýšlela góly v klíčových chvílích. Třetí okolo veterána Melenovského měla v play-off nejkonstantnější formu. Člen čtvrté Filip Čech se ve třetím finále blýskl bilancí 2+1... Hráči se podřídili systému.
Totéž platí o brankářích. Finálová senzace Libor Kašík očividně ustál fakt, že strávil dva zápasy jen na tribuně. Ač se protočili všichni tři muži v maskách, svá ega dokázali potlačit. Zrovna u gólmanů to zdaleka není samozřejmost.
Triumf pečlivé obrany = standard
Zlín má dlouhodobě pověst ryze obranářského týmu. Fakta: za poslední dva ročníky byl v základní části pátým, respektive šestým nejlépe střílejícím týmem, tedy lehce nad průměrem. A letos v play-off? Sparta i Třinec, jež se právem řadí mezi útočně nejschopnější mužstva soutěže, měly gólový průměr těsně pod tři branky na zápas. A u Zlína to nebylo o mnoho horší.
To, že se v bojích o všechno především důsledně brání, ostatně potvrzuje i zlatý tým Kanady v olympijském Soči, sázející rovněž na pečlivý systém a tuhou obranu, jakkoli si autor ani vzdáleně netroufá srovnávat kvalitu olympijského finále s extraligovým. Princip je však podobný.
Bonus pro závěr: zkušenosti
Brno doplatilo také na vyčerpávající semifinále se Spartou - vyždímalo Kometu co do sil i emocí. Jediným vnějším faktorem, který vnitřně soudržnému a odolnému Zlínu výrazně pomohl, bylo podcenění od Třince. Soupeř v semifinále vedl po výhrách 4:0 a 5:2 a byl jasně lepší.
Třetí duel ve Zlíně ovšem v úvodu prozíval - a domácí to nakoplo. Spolu se změněným stylem (další kredit pro kouče Vlacha!) poté silný Třinec zdolali čtyřikrát v řadě a euforii si přenesli i do finále, jež zahájili třemi výhrami.
Bonusem pro závěr byly zlínské zkušenosti. Loni bral téměř totožný tým stříbro a potvrdil dosavadní extraligové pravidlo: vrátí-li se poražený tým další rok hned do finále, uspěje. Letošní mistr je zasloužený.
