Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hokejistka má vlastní šatnu, chybí jí syn

14 2003
Kirkkonummi, Praha - Nehraje hokej proto, aby se vyrovnala mužům. Přesto jim může být spoluhráčem i soupeřem. Hayley Wickenheiserová, první žena, která hraje v mužské profesionální lize. Ve finském Kirkkonummi, týmu třetí nejvyšší soutěže, má smlouvu zatím na tři zápasy, v nichž bojuje o kontrakt do konce sezony. První z nich už má za sebou. "Doufám, že tu zůstanu do konce března. Přišla jsem sem, abych byla zase o něco lepší než loni," řekla čtyřiadvacetiletá hráčka v telefonickém rozhovoru pro MF DNES.

Jak vás přijali spoluhráči?
Velmi dobře, i když třeba mohli být rozladění, že jsem středem pozornosti. Myslím, že si to také trochu užívali. I pro ně je skvělé hrát před tolika lidmi. Respektovali mě od začátku. Když jsem přijela, byli trochu skeptičtí, jestli to zvládnu, ale po pár trénincích viděli, že s nimi udržím krok, postarám se o sebe. Že jsem jako jeden z nich.

Strhl se okolo vás obrovský poprask. Byl na vás velký tlak?
Byla jsem z toho trochu nervózní. Chtěla jsem se soustředit na hokej. Doufám, že to nejhorší už je za mnou, všichni novináři jedou domů. Teď se můžu soustředit na hru, užívat si, že jsem tady, a šanci, kterou jsem dostala.

Čekala jste takový zájem?
Trochu jsem se toho bála, protože se veškerá pozornost soustředila na mě. I když jsem čekala, že se lidé budou zajímat, protože je to jedinečná situace. Ale už jsem hrála před mnohem větším davem lidí.

Kolikátý je tohle rozhovor?
Dnes čtvrtý, jinak jich bylo moc.

Máte vlastní šatnu?
Mám, převlékám se sama. Tak patnáct minut před rozbruslením na zápas jdu do šatny k týmu.

Šetřili vás soupeři, nebo naplno chodili do těla?
Na začátku zkoušeli, co vydržím, ale pak na mě hráli jako na kohokoli jiného. Nebyly to laciné zákroky, ztěžovali mi hru jako ostatním.

A vy? Srážela jste soupeře?
Pár bodyčeků jsem taky udělala. Nepokoušela jsem se někoho zabít, prostě jen soupeře odstavit, když to bylo třeba.

Uvedla jste se asistencí. To byl příjemný vstup, že?
Bylo to trochu jako sen, úleva. Ale nijak jsem se nestresovala tím, že bych hned v prvním zápase musela dát gól nebo bodovat.

Ale vlastní gól k tomu snu jistě nepatřil.
Určitě ne v prvním zápase. Chtěla jsem zápas dokončit s tím, že můj útok nedostane gól. A pak si ho dám sama.

Soupeř vás přetlačil před vlastní brankou...
Stalo se to těsně před koncem zápasu, byla to už spíš legrace, ne žádný vážný okamžik. Mám gól a asistenci. Ale lidé, kteří zápas neviděli, nebudou vědět, že ten gól byl do vlastní branky (smích).

Další dva zápasy vás čekají o víkendu?
Teď jsme hráli proti čtvrtému týmu, čekají nás druhý a třetí. Pokud se mi podaří hrát dobře v zápasech s nejlepšími týmy, bude to pro trenéry indikátor, jestli tu můžu zůstat do konce sezony nebo ne.

O angažmá v evropském mužském týmu jste jednala už od léta. Proč to nevyšlo?
Je jen málo míst, kde jsem mohla hrát: Rakousko, Itálie, Německo. Bohužel, nikde to nedopadlo. Bylo to trochu frustrující. Když přišla nabídka z Finska, byla jsem šťastná, je to hokejová země.

Jste ve Finsku bez přítele a adoptivního syna Noaha. Stýská se vám?
Chybějí mi. Syn za mnou přijede v únoru. Ale zatím jsem byla v jednom kole, neměla jsem čas o tom přemýšlet.

Hayley Wickenheiserová (uprostřed) právě slaví svůj první bod v dresu mužského týmu Kirkkonummi Salamat's. Kanaďanka nahrála na gól Mattimu Tevanenovi(vpravo).



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze