Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hokejku jsem nezlomil dlouho, říká obránce Němec

Ondřej Němec | foto: Lukáš Kuběna, MF DNES

26 2008
To byla dělovka! Proti ráně golfovým úderem karlovarského obránce Ondřeje Němce neměl v neděli českobudějovický gólman Roman Turek žádnou šanci. "Gólů moc nedávám. Jsem rád za každý," usmíval se den po zápase čtyřiadvacetiletý třebíčský odchovanec.

Jakým způsobem Turka překonal, ho ani moc nezajímalo. "Byl bych raději, kdyby ten gól znamenal vítězství."

Klidně mohl. Vždyť jeho trefa přinesla už dvoubrankové vedení. Jenže Budějovice srovnaly a na závěrečné nájezdy zápas otočily.

Před svou trefou jste vystihl soupeřovu rozehrávku a se šťastně získaným pukem jste vjel do třetiny. Chtěl jste zakončit sám?
Lukáš Pech na mě řval, že jedeme tři na jednoho. V tu chvíli jsem už měl ale napřaženo. Rozhodl jsem se, že budu střílet.

Dobrá volba. Trefil jste přesně mezi nohy. Takhle jste to chtěl?
V první chvíli jsem myslel, že mi do střely lehne bek. Viděl jsem, že Turek je trochu z branky, přemýšlel jsem, že když mi lehne, zkusím mu udělat kličku. A pak klukům třeba přihrát před prázdnou branku.

Turek ale zůstal stát.
Právě. Takhle jsem mu dal gól i loni doma v semifinále. Tak jsem to zkusil znovu.

Mezi nohy. To platí i na Turka.
Možná se skládá pomaleji na led. Je to vysoký gólman. A jestli to na něj platí? Mezi nohy jsme mu už letos nějaké góly dali.

Když je to takovouhle ránou. Dřevěnou hokejku asi nepoužíváte, že?
Měkké hokejky nemám rád. Na mě se moc prohýbají. Hraju s takovým středem, už hodně dlouho. Asi čtvrtý rok. Zkoušel jsem i jiné, zatím jsem ale pro sebe nenašel nic lepšího. Člověk si to musí zkusit, co mu nejvíc vyhovuje. Někdo má rád tvrdší, jiný měkčí. Každá hokejka má i jiné hrany. Jedna je kulatější, další hranatá. Je to individuální.

Golfové údery dokážou zničit jakoukoli hokejku.
Já nezlomil hokejku opravdu strašně dlouho.

To je pravidlo?
Některý balík hokejek vydrží, jiný rozlámete za týden. Nechci kritizovat výrobce hokejek, tak to prostě je. Asi záleží na tom, jak si dají ve fabrice záležet (usměje se).

A čepele? Patříte ke kouzelníkům s bruskou a tepelnou pistolí?
Nemám hokejku s vyměnitelnými čepelemi. Nechávám si dělat hole na míru. Jen ji pak o kousek zkrátím. Na svou délku. Nic jiného s ní ale nevymýšlím. Uříznu, omotám a jdu na to (smích).

Hokejky nestřídáte, spoluhráče v obraně však o to častěji. Letos jste už snad vyzkoušel všechny.
To je i o štěstí. Zápas mužstvu nesedne, trenér zkusí udělat nějakou změnu. To se děje v každém klubu, nejen u nás. Nikdo nehraje v jedné dvojici hned několik let za sebou.

Nevadí vám to?
Ve Varech jsou zkušení obránci. Každý tu má odehranou spoustu sezon. Jestli mám na levé straně Řezníčka nebo Hanzlíka, v tom nemusím dělat rozdíly. Navíc, hráli jsme spolu i dřív, už jsme na sebe zvyklí.

Pamatujete, s kým jste toho v obraně zatím odehrál nejvíc?
S Pepou Řezníčkem. Jestli bych si měl tipnout kolik, tak sedmdesát procent. Hráli jsme spolu téměř celé první dvě sezony. Možná dvě a půl. I potom jsme se k sobě po nějaké době vraceli.

Já a reprezentace

Čtyřiadvacetiletý třebíčský odchovanec prošel všemi mládežnickými výběry, poprvé si ale za áčko zahrál až letos na podzim. Trenér Růžička pozval Němce na finskou Karjalu. "Kdy jsem naposledy navlékl reprezentační dres? To je už pět let," loví v paměti Ondřej Němec.

O nominaci
"Nemyslím si, že bych tady byl jen proto, že jsme jako celý tým byli více v televizi (smích). Mně osobně například play-off docela vyšlo, takže možná i tak si mě noví trenéři reprezentace všimli."

O spoluhráčích
"Když jsem viděl Karla Rachůnka nebo Míru Blaťáka, byl jsem rád, že jsme si mohli vyzkoušet nové věci. Rachůnek odehrál spoustu zápasů v NHL, v Rusku teď patří k nejlepším bekům. Navíc je pravák. Člověk se podívá, jaký se hraje hokej v Americe, jaký teď v Rusku. A pak se snaží pochytit věci, které může ve své hře uplatnit. Hlavně jsem ale rád, že jsem dostal šanci zahrát si v reprezentaci. Takže neřeším, jestli zrovna nastupuju s Blaťákem, nebo s Ševcem."

Platí i na vás, že vedle tak zkušeného beka ten mladší povyroste?
Určitě. Každý se učí. A Řízek má za sebou skoro tisíc zápasů v extralize... Podívám se, jak rozehrává, jak řeší určité situace. Když mi to tak vyhovuje, zkusím to pak stejně. To je ale na povaze každého hráče, co si dovolí nebo nedovolí.

Máte za sebou i premiéru v reprezentačním áčku. Můžete porovnávat.
Když jsem viděl Karla Rachůnka nebo Míru Blaťáka, byl jsem rád, že jsme si mohli vyzkoušet nové věci. Rachůnek odehrál spoustu zápasů v NHL, v Rusku teď patří k nejlepším bekům. Navíc je pravák.

Co jste zjistil?
Člověk se podívá, jaký se hraje hokej v Americe, jaký teď v Rusku. A pak se snaží pochytit věci, které může ve své hře uplatnit.

A nestýská se vám teď po mezinárodním hokeji?
Tak stýská. Pro mě to byla především čest, že jsem si mohl zahrát. Že jsem tu pozvánku dostal a mohl reprezentovat.

To ale nebylo popvé. Vždyť jste prošel všemi mládežnickými výběry.
Co jsem za ně hrál naposledy, to je už pět let.

Na další turnaj evropské túry se určitě nepodíváte. Budete v té době s Energií ve Švýcarsku. Těšíte se?
Proč bych se netěšil. Na Spengler Cup se nejezdí každý rok. Je to prestižní záležitost. Nejstarší turnaj v Evropě, možná na světě.

Kvůli němu ale teď spoustu zápasů předehráváte a na Vánoce budete bez volna.
Možná nám to trochu nabouralo harmonogram. Pozvánka na Spengerův pohár se ale prostě neodmítá. Je to čest, že tam můžeme jet. Co jsem slyšel od kluků, tak Davos je krásné město. Zvlášť v zimě. Pro nás to bude určitě zážitek.

Zima je i ve Varech. Dokonce přímo na stadionu.
Já v tom problém nevidím. Pro mě je nejdůležitější, jaký je led. A ne, jestli je zima nebo teplo.

Ve Varech jste čtyři roky, už jste si zvykl.
Pravda. Zažil jsem tu hodně kruté mrazy. První rok snad minus dvacet. Takže vím, co mě asi čeká.

Příští rok se stěhujete do nového. Na střídačce budete mít pokojovou teplotu. Bude to nezvyk?
Když přijedete třeba do O2 Arény, kde je patnáct nebo osmnáct stupňů teplo, je to rozdíl. Zas tam ale není tak kvalitní led. Víc se štípe. A člověk musí víc pít, víc se potí. Pro mě je ale nejdůležitější kvalitní led.

A dobře nabroušené brusle.
To nechávám na Vojtovi Polákovi (kustod týmu - pozn. red.). Před zápasem se mě vždycky zeptá, jestli chci brousit nebo ne. Já mu jen řeknu, ať mi je zkontroluje. A když na nich něco najde, tak mi je přebrousí. Na jeho broušení jsme si už zvykl. Problémy s tím nemám.





Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 0 0 0 0 0 0:0 0
2. Pardubice 0 0 0 0 0 0:0 0
3. Olomouc 0 0 0 0 0 0:0 0
4. Sparta 0 0 0 0 0 0:0 0
5. Zlín 0 0 0 0 0 0:0 0
6. Vítkovice 0 0 0 0 0 0:0 0
7. Třinec 0 0 0 0 0 0:0 0
8. Jihlava 0 0 0 0 0 0:0 0
9. Chomutov 0 0 0 0 0 0:0 0
10. Hr. Králové 0 0 0 0 0 0:0 0
11. Kometa 0 0 0 0 0 0:0 0
12. Ml. Boleslav 0 0 0 0 0 0:0 0
13. Litvínov 0 0 0 0 0 0:0 0
14. Liberec 0 0 0 0 0 0:0 0

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze