Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak dostat český hokej na vrchol? Vraťme se s metodikou do 80. let

Patrik Zdráhal (vpravo) se raduje z gólu v duelu s Ruskem S gratulací se k němu blíží David Pastrňák (vlevo). | foto: AP

7 2015
Kde je příčina neúspěchů české hokejové dvacítky? Do vášnivé debaty po dalším neúspěšném šampionátu vstoupil svými pevně utvořenými názory i bývalý reprezentant a vítkovický mistr ligy z roku 1981 Pavel Prorok, který se dodnes pohybuje v mládežnickém hokeji.

Česko má trenéry, ale ne kouče.

Chybí osobnosti.

Mladí nechtějí dělat věci navíc a nemají rádi bolest.

Vraťme se s metodikou zpátky do 80. let minulého století.

To jsou v kostce hlavní argumenty Pavla Proroka, podle něhož je jedním z velkých nedostatků českého hokeje bruslení. které výrazně zaostává za světovou špičkou. „Podívejte třeba na Pavla Zachu. Loni ho poplivali, že neměl formu, ale po roce v Kanadě přišel jinačí Zacha. Nahoru šel mentálně a hlavně bruslařsky.“

Myslíte, že se za ten rok o tolik zlepšil?
Já si myslím, že ano. Bylo to vidět na mistrovství v Kanadě. Dnešní hokej je založený na bruslení, ale bohužel se mu stále nepřikládá dostatečná pozornost. Vždyť pohyb na ledě je předností i Davida Pastrňáka, s jehož otcem jsem hrával. Bude to tím, že už v 15 letech odešel do Švédska. No a další věcí je, že trenér Přerost neumí složit fungující tým a že mu chybí schopnost koučingu.

Jak velký podíl nese na neúspěchu?
Padesát procent. Začíná to výběrem hráčů a pokračuje tím, že nedá hráčům žádný systém. Tam byl chaos. Trenér musí k sobě dát hráče, kteří si vyhoví. To za celých pět let, co vedl dvacítku, nedokázal. Možná jedině Pastrňák se Zdráhalem si sedli. Taktika neexistovala, soupeři nás bruslařsky převyšovali. Otázka je, jestli u nás dobře funguje výchova hráčů od 15 let, kdy se to láme. Navíc si myslím, že by reprezentaci měl vést člověk, který sám na mistrovství světa hrál.

Pavel Prorok

Pavel Prorok, bývalý hokejista dělá v Čeladné caddyho českému golfistovi Viktoru Skallemu.

Starší bratr Ivo Proroka získal s Vítkovicemi v roce 1981 mistrovský titul a sám hrál na mistrovství světa dvacetiletých. Hokeji se věnuje dodnes, v ostravském klubu je koordinátorem Analytického centra rozvoje mládeže, které využívá nejnovější tréninkové pomůcky a trendy. Kromě toho v nedávné době pomáhal s výchovou tenisových a golfových talentů. Ke golfu přivedl i svou dceru Danielu, která je profesionální hráčkou.

Proč?
Každý dobrý hokejista, který v kariéře něčím prošel, zažil spoustu trenérů. I v zahraničí, kde se pohybují špičkoví trenéři. Každý vám něco dá, něco se ve vás od něj zafixuje. Pokud ale s hokejem skončím v 15 letech a jdu studovat, tak nemůžu koučovat světové šampionáty. To samé platí i na Lojzu Hadamczika. Je to dobrý trenér, ale on to neumí koučovat.

Takže souhlasíte s Janem Hejdou, který o něm prohlásil, že neměl žádný systém?
Přesně, tam vůbec žádný systém nebyl a platilo to i o dvacítce.

Mnozí Přerostovi vyčítají výběr hráčů. Jak se líbil vám?
Člověk neví, co za tím přesně bylo, ale je úsměvné, že vyřadil z kádru Karabáčka kvůli tomu, že zaspal, když to měla být opora týmu. Obecně platí, že když je nějaký hráč výborný, tak musí být v týmu. A že je problémový? To je věc trenéra, ten musí být taková osobnost, že ho musí usměrnit a zvládnout. To dělá z trenéra kouče.

Je chyba, že byl Přerost u týmu pět let, když neměl žádné úspěchy?
Jistě, ale to je o kamarádství. Stačí kývat, že švédský systém je nejlepší. Mimochodem Švédové ten systém okopírovali z českého z roku 1980. Nechci Přerosta jenom hanit, má zásluhu třeba v tom, že udělal akademie. Ale na zodpovězení otázky o stavu českého hokeje si stačí položit otázku, kolik hráčů šlo na draft NHL z české extraligy nebo juniorky.

Kdo by podle vás byl vhodný nástupce pana Přerosta?
Každý říká, že by to mohl být Kuba Petr. Je to perfektní trenér, člověk, který o hokeji přemýšlí, ale podle mě to také není kouč. Tam potřebuje být výraznější osobnost, která si to celé složí sama a nenechá si do toho mluvit. Líbil by se mi tam třeba Miloš Říha.

Myslíte, že kdyby byl u dvacítky jiný trenér, tak by v Kanadě uhrála lepší výsledek?
Neprohráli bychom se Švýcary ani s Dány, bylo by to jinak postavené. Ale nevěřím tomu, že by ten výsledek byl na medaili. Tam je problém opravdu v tom, že ti kluci neumí bruslit a hrát hokej.

O problémech s bruslením se hovoří delší dobu, týká se i seniorské reprezentace. Jak je možné, že se to neřeší nebo nelepší?
Bruslení bolí a hráči nechtějí pracovat. To není jenom o samotném bruslení na ledě, ale také o práci mimo něj. V zámoří nebo ve švédsku se trénuje 8 hodin denně. Sportovní aktivita musí být vyvážená: od fyzické kondice, rehabilitace, balančního cvičení a protahování. Všechno je o drilu, tvrdé a nekompromisní dřině. Toto u nás bohužel chlapci nesnesou.

Není problém, že se na to neklade takový důraz v klubech?
Samozřejmě to není to pravé ořechové. Jedna věc je mít licenci a druhá srdíčko. Je potřeba se pořád vzdělávat. Chyba je v tom, že Čechům chybí znalost jazyků. Sám víte, že s češtinou nikde neprorazíte. Když si naši trenéři potřebujou najít na internetu cvičení, semináře nebo novinky a studie, tak jsou nahraní.

Je z toho cesta ven?
My se musíme vrátit zpátky do 80. let, oprášit metodiku, tvrdost a dril. Nic víc. Hodiny a hodiny pilovat.

Ve Vítkovicích máte dva roky trenažér bruslení. Zaznamenal jste posun?
Mám ověřené, že děti, které začaly dělat něco navíc, patří k lídrům ve svých kategoriích. Dám příklad: měli jsme devítiletého kluka, který podle většiny trenérů už nemá šanci prosadit se. Vzali jsme ho, začali s ním pracovat a dneska všechny předběhl. Přitom stačí dělat něco málo navíc: izometrická a balanční cvičení, obratnost, strečink... Jenom tohle děti posune před ostatní, kteří jenom bruslí, mají špatné návyky a tím se zablokovávají. Když pak děti začnou posilovat, tak se rozdíly zvýrazní a přeskočí ostatní o třídu o dvě.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze