„Vlastně to ani není moc zákrok. Prostě mi jen smolně pro něj trefil hokejku,“ řekl skromně po slavnostním utkání ke 112. výročí Pöpperle, který předvedl velmi dobrý výkon a chválili jej i trenéři.
Naposledy jste celé utkání odchytal koncem října. Jak jste se cítil?
Tvrdě jsem teď trénoval, takže dobře. Těšil jsem se. Původně jsem tedy chytat neměl, ale Honza Lukáš onemocněl a naskočil jsem já.
Přednost v posledních utkání dostával Jan Lukáš. Jak jste to snášel?
Snažil se to neřešit, Honza chytal dobře a zasloužil si tu důvěru. Já jsem trénoval, připravoval se a věděl, že šance někdy přijde. Nijak jinak jsem o té situaci hlouběji nepřemýšlel, to by k ničemu nevedlo.
Ani trochu jste tedy o sobě nepochyboval?
Ne, to vůbec. Věděl jsem, že se to zase srovná a bude to lepší. Nepřipouštěl jsem si nic tak hrozného.
Na začátku utkání jste měl problémy s lehkou střelou ze středního pásma. Nerozhodilo vás to?
Skákalo mi to tam hezky. (usměje se) Oddechl jsem si pak. Byl to takový hopík. Naštěstí tam nebyl nikdo na dorážku. Snažil jsem se to chytit lapačkou, ale před ní se to odrazilo a asi to vypadalo divně.
Naopak v průběhu utkání jste se vyznamenal dvěma mimořádnými zákroky. Ten proti dorážce Tomáše Hyky hokejkou byl hodně kuriózní.
Takové zákroky jsou jen o štěstí. Vlastně to ani není moc zákrok. Prostě mi jen smolně pro něj trefil hokejku. Je to trochu instinkt, já jsem tam sebou jen tak mrsknul. Pořádně jsem si to prohlídl až na kostce nad ledem, vypadal to hezky. Ale velké zásluhy na tom brankář ve skutečnosti nemá.
Jak jste viděl ten zlikvidovaný únik Richarda Jarůška?
Hodil mi tam chytře rameny, ale já jsem mu neodjel, nechal jsem tam alespoň nohu. Dostal se hodně blízko, tak už neměl čas puk zvednout a bylo potřeba tam hlavně ten beton udržet, což se podařilo.
Jak důležitou vzpruhou pro vás je tohle vydřené vítězství?
Pomůže mi to, to bez debat. Kdybychom zase prohráli, tak se v tom člověk třeba zase začne babrat a takhle je to o moc lepší. Hodně důležité vítězství pro mě i pro tým.
