Ve sparťanské aréně je Ton jako doma, po pár měsících znovu potkával na chodbách známe lidi, při podávání rukou si povídal s bývalými spoluhráči. Domácí fanoušci mu chorálem poděkovali za 11 let, během nichž se stal ikonou holešovického klubu.
Pro Tona to byl ještě těžší návrat, než když po angažmá ve Finsku nastoupil za Spartu proti mateřskému Kladnu.
„Před zápasem jsem byl nervózní, moc jsme se nevyspal. Jsem rád, že můj návrat byl vítězný. Chtěl bych poděkovat lidem, protože mi skoro bylo do breku. Kvůli fanouškům jsem se sem těšil, věděl jsem, že mě tady mají za ta léta rádi,“ řekl brněnský Ton novinářům.
Dojala vás reakce sparťanských fanoušků? Někteří z nich měli černá trika s vaším číslem 87.
Hodně, hodně. Byl jsem naměkko. Kdybych byl na konci na ledě déle, tak by možná i slzička ukápla. Hodně jsem to prožíval.
Ale gól jste neslavil. Věděl jste to dopředu?
Nečekal jsem, že bych dal Spartě gól. Lidi vědí, že hokej hodně prožívám. Ale tady jsem strávil půlku kariéry, takže jsem nechtěl dělat žádná radostná gesta. Nebylo to v tu chvíli vhodné. Uvnitř jsem byl hodně hodně šťastný. Ale ke mně nepatří žádná teatrální oslavy.
Berete gól a výhru tady jako osobní satisfakci?
Ne, vůbec ne. Jsem šťastný za výhru, protože momentálně kopu za jiný tým. Ale když se vrátím do haly, vidím známe obličeje... Já měl vlastně fanoušky na obou stranách. Snažil jsem se vždycky hrát pro lidi a bavit je. Všem se samozřejmě nezavděčím, plno lidí probíralo i ten můj přestup. Ale Kometa - i když je to rival Sparty - o mě měla zájem.
Dovedete si představit, že byste se na Spartu vrátil jako domácí?
Na podzim mi bude 42, takže tomu moc nevěřím. Ale když budu po sezoně bez smlouvy a byl by o mě zájem a já se cítil dobře, tak bych o návratu hodně přemýšlel. Ale dávám tomu pět deset procent. Navíc budoucnost budu řešit až po play-off. Kometa má nejvyšší cíle. Teď jsme osm zápasů neprohráli a ze spodních pater tabulky se dereme nahoru.
