Bývalého kouče a nyní břitkého komentátora Dona Cherryho (jak kritizoval Hertla čtěte ZDE) uznává i Bobby Orr, nejlepší bek všech dob. V nové knize zvané Můj příběh, jež právě vychází, navrhuje Cherryho uvedení do hokejové síně slávy. Věnoval mu celou kapitolu.
"Existuje v naší hře výraznější postava?" ptal se při rozhovoru pro agenturu Canadian Press. "Lidi nevědí, co ten člověk všechno dělá. Znají ho jako drsňáka a bručouna. Je placený za vyhraněné názory. Ať ho máte rádi, nebo ne: Každý ho poslouchá, když se objeví na obrazovce."
EXTRAVAGANTNÍ IKONA. Populární hokejový analytik Don Cherry je známý svými komickými obleky.
Nyní 65letý Orr čekal se sepsáním biografie až donedávna. Dlouho postrádal dojem, že by do ní dostal nějakou přidanou hodnotu. Až s větším odstupem času uvěřil, že dokáže čtenáře obohatit.
Velký revolucionář, jak se mu přezdívalo pro jeho dechberoucí útočný styl (přičemž dodržoval i defenzivní povinnosti), vždy platil za vzorného sportovního kavalíra.
V čerstvě zrozeném díle popisuje historii své rodiny – kterak se jeho děd, irský přistěhovalec, usídlil v městečku Parry Sound, pár hodin jízdy od Toronta. Vzpomíná na dětství se čtyřmi sourozenci – jak ho vábila řeka Seguin, ať jako rybářský revír pro malého lovce, či jako kluziště pro nadšeného hokejistu.
Vybavuje si výrazné okamžiky fantastické kariéry, během níž mu soupeři tak poničili kolena, že musel podstoupit asi dvacet operací. Robert Gordon Orr proto musel odejít do penze předčasně.
Neokázalý a vstřícný chlapík s přítelem Vernem Stenlundem 8 měsíců připravoval knihu, v níž se věnuje řadě obecných otázek. Obává se třeba, že malí hokejisté teď nezažívají s holí a pukem radost, jaká kdysi povznášela jeho. "Za tátou pořád chodili lidi a říkali mu, že ze mě roste profík. Ale on mi opakoval: Jdi a bav se. Své působení v NHL jsem nikdy nebral jako práci."
Orr tvrdí, že současná mládež je zahlcená hokejem. Že není nutné, aby kluci trávili na ledě 12 měsíců v roce. Popisuje vztah se slavným "šíbrem" a usvědčeným podvodníkem Alanem Eaglesonem, jemuž kdysi důvěřoval jako bratrovi. Zaobírá se fenoménem rvaček v NHL.
A chválí Cherryho, svého někdejšího kouče v Bostonu. Vyzvedává například jeho dobročinnost: "Nemáte představu, jak často mi od něj chodí maily, zda bych neposlal něco té či oné osobě. Málo se o tom ví, nedělá si reklamu."
Jsou to vlastně protipóly. Zdvořilý a nenápadný Orr a prostořeký excentrik Cherry. První mezi mantinely sršel šikovností, druhý zarputile bojoval. Přece si notují. A Orr by jednou rád uvítal Cherryho v síni slávy, kde je mezi hvězdami ctěnou celebritou.
