Když slávistický gólman Adam Svoboda vylezl ze šatny mezi novináře, byl skleslý, hluboko v sobě dusil vztek a část vyblulala na povrch.
Mluvil potichu, nesnažil se ani hořce usmívat, jak to občas dělává slávistický kapitán Jaroslav Bednář. Stejně jako on nebo Tomáš Vlasák také brzy 37letý brankář se rozhodně neschovával za obvyklé fráze.
Krizi Slavie pojmenoval Svoboda, který proti Třinci odchytal dvě třetiny, sice trochu vulgárně, ale trefně: „Jsme tam, kde jsme. V prdeli. Klidně to napiš, že jsme v prdeli. Protože to nemá s přístupem nic společného.“
Dá se vůbec k tomu zápasu něco říct?
Strašně těžko se to utkání hodnotí, protože není co. Náš přístup? Všude jsme ne o jeden nebo dva, ale o tři kroky pomaleji než naši soupeři. Pokud to takhle bude dál, tak nastane ukrutný sešup. Furt si to opakujeme, ale vypadá to, že jsou to řeči do větru. Ale musíme se probrat a chytit se opravdu za rypák, od prvního do posledního hráče. A něco změnit, něco udělat... Kdybychom věděli co, tak nejsme tam, kde jsme, ale jsme první.
Vypadalo to - hlavně v přesilovkách - na jednoznačnou záležitost. Připomínalo to onu pověstnou hru kočky s myší. Souhlasíte?
Kočka a myš to byly poslední tři zápasy. Třinec má hokejisty, o tom žádná. Že hrají na jeden dotek, to je krásné. Když se podívám zpětně, tak rychlost a přenost přihrávek, to dělá ten rozdíl mezi hokejistou a člověkem oblečeným do výstroje a do dresu.
Vy jste byl hodně frustrovaný, že? Po druhé třetině jste si vybil zlost na hokejce.
To bych nekomentoval. Ale nejde ani o frustraci. Já si vážím každého zápasu, každé šance, kdy můžu do zápasu nastoupit. O to víc mě mrzí, že když si toho dokážu vážit v těchto letech, že si to nedokážou vážit hráči, kteří jsou podstatně mladší než já.
Zažil jste toho v kariéře hodně, ale pamatujete si vůbec podobnou sérii takových tří debaklů?
Ne, ne. Nechci se koukat do minulosti... Nerad se hrabu mrtvému v prdeli, tohle jsem nezažil. Fakt si nic podobného nevybavuju.
Kde hledat příčinu krize? Zdálo se, že se Slavia před reprezentační přestávkou chytla a pak se stalo tohle.
Nejde mi do hlavy, že porazíme Litvínov a Spartu, v obou utkáních hrajeme precizně. Ale s týmy, s nimiž bychom chtěli bodovat a držet se někde v boji o play-off, body rozdáváme.
Jak moc týmu škodí skandování vlastních fanoušků proti trenérovi „Lubina ven!“?
To se omílá od července. To už je rutinní věc, víme, že všichni budou řvát. Oni góly nedají, oni je nedostávají. Fanoušci nám pomáhají, jezdí za námi. Protesty jsou jejich věc. My se musíme starat o to, abychom nedělali tuhle ostudu. Neděláme ji jenom Slavii, ale i svým rodičům. To je hrozné.
Vnímáte, že už jste jen čtyři body od posledního místa?
Jsme si toho vědomi, ale hrajeme, jako kdybychom to nevěděli. Nevím, co bych k tomu víc řekl. Nechci povědět něco, co by mě pak mrzelo. Rád bych rozhovor ukončil, jestli můžu.
