Našetřit dost peněz na horší časy si nemohl. O pohádkových smlouvách současných hvězd se mu ani nesnilo.
Prémie za vítězství činila v jeho dobách dvě stovky. Je odkázán na svoji nízkou penzi.
„Naše generace si nemohla platit připojištění ani nastřádat nějaké velké částky. Vběhli jsme do důchodů, které jsou nízké,“ postěžoval si Černého vrstevník Jan Havel.
Jak pomoci velikánům, kteří sami nemají dost prostředků? Účastník čtyř mistrovství světa a dvou olympiád Havel patří k iniciátorům zákona, který už byl předložen Poslanecké sněmovně.
Hráči, již do roku 1989 reprezentovali čtyři až pět let tehdejší Československo, by podle něj od státu dostávali k důchodu příspěvek pět tisíc korun měsíčně.
„Po roce 1990 už to byli profesionálové. I hráči před nimi však vybojovali pro tuhle zemi spousty medailí.
Podobně stát podporuje třeba letce, kteří za druhé světové války sloužili v Anglii,“ vysvětluje Havel.
O návrhu se v parlamentu zatím nehlasovalo. Po volbách se nesešel. „Musíme tedy čekat,“ říká Havel.
Český klub olympioniků vyplácí medailistům z vlastního fondu roční příspěvek. Podporou bývalých hokejistů a činovníků, kteří se ocitli v obtížné situaci, se zabývá také Nadační fond Ivana Hlinky. Rovněž jednorázově.
Hokejistů, kteří splňují kritéria a měsíční příplatek k důchodu by potřebovali, žije něco přes čtyřicet.
Jan Havel vidí i jiné cesty, jak takovým hráčům pomoci.
„Máme čtrnáct extraligových klubů, soutěž se uzavřela. Kdyby každý tým složil padesát tisíc, bylo by na čem stavět,“ soudí.
