Uměl se o to víc dívat kolem sebe. Třeba na rybách. Sedm, osm let nemoci ho ještě více naučilo vítat každé nové ráno. Včera se ho ve věku 56 let poprvé nedočkal...
Jak uměl Miroslav Dvořák hokej, tak zvládal i souboj se zhoubnou nemocí.
Bránil se jako na ledě, kde patřil stabilně do československé reprezentace.
Za tu odehrál 228 zápasů a dal 14 gólů. V době, kdy většina hokejistů hrála doma a konkurence byla rozšířená o výběr z Čechů i Slováků.
Vybojoval stříbro na olympiádě v Innsbrucku v roce 1976. V Katovicích a ve Vídni získal v letech 1976 a 1977 dva tituly mistra světa. V NHL za tři roky zvládl 211 utkání a zaznamenal 11 gólů. Odehrál první dva ročníky Kanadského poháru, kde si ho zámořští scouti dobře všimli.
Ve své kariéře byl omezený dobou. Jinak by ho NHL poznala daleko dřív než po třicítce, kdy si ho vybral klub Philadelphia Flyers. Stihl odehrát tři sezony. V té poslední se dostal i do finále Stanley Cupu proti Edmontonu a také proti svému dlouholetému spoluhráči Jaroslavu Pouzarovi. Ale na slavnou trofej s týmem nedosáhl.
V lize zvládl 13 sezon. Až potom mohl odejít do zámoří. Když ho hned po roce pozvali trenéři reprezentace na mistrovství světa do Německa, nečekal na nic a vydal se do Evropy. Byl to pak jeho devátý a poslední šampionát. "Bylo mi radostí do breku," svěřil se tenkrát. Hrál hodně, ale byl jen u jednoho inkasovaného gólu. Osud byl k němu hodně drsný.
Léta mohl jen pít. Po poslední operaci nemohl ani mluvit. Vzkazy psával na tabulku. Poslední rozloučení s Miroslavem Dvořákem bude v pondělí v 10 hodin v Hluboké.