Hned několikrát. Původně to mělo být na Kladně, pak ve Vítkovicích a naposledy doma s Plzní. Oslav se dvaačtyřicetiletý bek dočkal až v nedělním zápase doma se Slavií. Konečně pověsili vlajku s jeho portrétem nad středový kruh, konečně mu potřásli rukou zástupci klubů, za které hrával.
Konečně dostal od spoluhráčů dárek - Škodu 1000 MB. "Je moc pěkná," smál se pak v kabině. Že dostane starodávné embéčko, to karlovarský veterán prý tak trochu čekal. "Všechno k tomu směřovalo. Nakonec se jim to povedlo." Ještě večer po zápase stála škodovka na parkovišti před stadionem.
"Musíme vymyslet co s ní. Věc, která by prospěla všem. Sehnat někoho, kdo se věnuje veteránům. Prodat auto třeba v aukci a výtěžek věnovat dětem do domova." Že by v ní odjel domů do Plzně, tomu se Řezníček jen zasmál. "Doma na ni místo nemám," vysvětloval.
Starou škodovku bere jako dárek z recese. "Je to pěkný stroj. Já mám ale raději auta, která jezdí plynule a bez poruch." Sám se prý v autech až tolik nevyzná.
"Kdyby mi to někde nejelo nebo nechtělo nastartovat, uměl bych do toho jen kopnout a někoho zavolat." V embéčku už se párkrát předtím svezl. Gólman Václav Fürbacher ho v něm vozil na tréninky.
"Pamatuju si to moc dobře," směje se Řezníček. "Po deseti kilometrech jsme museli zastavit a dolít litr oleje, pak jsme zase jeli dál. To už je ale hodně dávno."
Nablýskaná škodovka, která stála za plexisklem poblíž ledové plochy na karlovarském stadionu, by zřejmě takové problémy neměla. Tu ale Řezníček od fanouška Mariánských Lázní nedostal. "Ta byla pěkná. Vypadala jako z muzea," zasnil se.
Symbolů historického rekordu byste ale ten večer ve Varech našli ještě víc. Třeba vlajku s kulatou číslicí a hráčovým portrétem, která ještě před začátkem zápasu se Slavií vystoupala ke stropu. Podruhé. Řezníček tam před časem už totiž jednu pověšenou měl.
S číslicí 911, která měla připomínat překonaný rekord Ladislava Lubiny. "Čísla se mění den ode dne. Už to nebylo aktuální," usmál se Řezníček. Od té doby odehrál už téměř další stovku extraligových mačů.
Jaké číslo bude viset s Řezníčkovým portrétem nad středovým kruhem příště? "Asi už je trápit nebudu, jinou tam věšet nemusí," řekl mnohoznačně. Znamená to snad, že letošní sezona je jeho poslední? "Tak tohle ze mě nedostanete," smál se a trochu couvl ke svým věcem v kabině. Jakoby chtěl vycouvat i z téhle otázky.
Skanzen Josefa Řezníčka
Pak se ale znovu rozpovídal. čem? To je jasné. O dalších dárcích. "Bylo jich tolik... Musím zatlačit manželku a předělat doma pracovnu na skanzen hokejových cen," smál se.
Zajímavá myšlenka. Až si pár let uděláte výlet do Plzně, můžete se vydat do Řezníčkova muzea.
Prohlížet bude jistě co. "Je škoda nechat to ležet jen tak někde v bednách různě po baráku." Na čestné místo prý pověsí dres památnou tisícovkou.
Tisícovkou, kterou mohl slavit hned několikrát. Až se statistici nakonec shodli na duelu s Plzní. "Které utkání jsem bral jako tisící? Tak to nevím," zamyslí se. Kupodivu možná žádný. "Všechno to byly normální zápasy. Bral jsem to tak." Slavit ale bylo co. A také se slavilo. "Jsem rád, že to nakonec takhle dopadlo."
