Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se má český sudí v KHL. Na Rusy nemůžu říct křivé slovo, tvrdí Jeřábek

Hokejový rozhodčí Antonín Jeřábek | foto: Anna Vavríková, MAFRA

28 2017
Už tři roky kočuje hokejový sudí Antonín Jeřábek po rozlehlé Rusi. Zároveň jako první pískal tři světová finále.

Vzpomínáte na starou televizní reklamu, v níž hokejový rozhodčí kvůli kašli nemohl zadout do píšťalky? Tak nějak se během nedávného světového šampionátu cítil také Antonín Jeřábek. „Halls by mi docela bodly,“ usmívá se sudí z Brna nad tou paralelou.

„Ne, že bych nemohl pískat, ale celý turnaj se mě držel suchý dráždivý kašel. Studený vzduch u ledu vám při dýchání pomůže, ale když jsem přišel do kabiny, kašlal jsem tak, že mi chtěli kolegové volat doktora. Prostě klasický průběh rýmičky.“

Ta však Jeřábka nevykolejila. V noci před finále tak mohl obdržet e-mail, že duel o zlato mezi Kanadou a Švédskem bude rozhodovat on. Jako první na světě se téhle pocty dočkal už potřetí v kariéře. „Musím říct, že jsem s tím nepočítal. Ale pro mě je spíš důležité, že se utkání líbilo lidem a že my jako rozhodčí jsme k tomu snad nějakou měrou taky přispěli,“ podotýká 34letý arbitr, který poslední tři sezony pískal v ruské KHL.

Co s vámi dělá fakt, že jste jako první pískal tři světová finále?
Zatím nic. Myslím, že tohle všechno mi dojde až později. Sezona byla opravdu dlouhá, mám odpískáno kolem 90 utkání, do toho náročné cestování. Musím přiznat, že na konci šampionátu už jsem cítil únavu, hlavně tu mentální. Hokeje je za sezonu opravdu dost.

Duel nabídl divákům mimořádný zážitek. Užil jste si ho také?
Koncentrace je tak velká, že na nějaké užívání si není čas. Je pravda, že při mém prvním finále v roce 2012, když byl stav půl minuty před koncem 6:1, jsem si dovolil podívat se do hlediště a trošku nasát atmosféru. Ale tady to opravdu nešlo. Tím, že každý moment, zvlášť v prodloužení, může rozhodnout, se musíte koncentrovat čistě na hru. Trvalo mi ještě dvě hodiny po utkání, než jsem vypnul.

Antonín Jeřáběk

Zvlášť prodloužení se hrálo ve strhujícím tempu, byl to velký zápřah i pro vás?
My se nenahoníme tak jako hráči, ale samozřejmě musíte být fyzicky i bruslařsky zdatný, abyste stíhal. Ale ani kdyby síly, nedej bože, nebyly, tak se prostě nějaké najdou. Tělo ví, že je to poslední zápas sezony, a vybičuje se k nejlepšímu výkonu. Jak to pak všechno opadne, tak si teprve tělo vydechne a přichází různá nachlazení nebo bolesti.

Máte za sebou třetí sezonu v KHL. Cítíte se v Rusku už jako doma?
Tam se asi jako doma nikdy cítit nebudu. V prvních dvou sezonách jsem necelé tři týdny v kuse pískal a pak letěl na pět dní domů. Potom jsme se s manželkou rozhodli, že zkusíme žít rok v Moskvě. Oboje mělo svá pro a proti, ale jsem rád, že jsme si vyzkoušeli žít v jedné z největších metropolí světa.

Jak těžké bylo zvyknout si na zákonitosti KHL?
Bylo to složité tím, že jsem neznal jazyk. Vládl jsem jen angličtinou a tou se v Rusku moc nedomluvíte. Ze začátku se mě snažili dávat s kolegy, kteří mluvili anglicky, takže se mi to snažili ulehčit, což bylo super. Teď už se rusky plynně domluvím. Druhá věc byla jiný hokej a jiné posuzování zákroků. Každá liga má svoje specifika, kdybych šel pískat do Finska nebo Švédska, tak to taky bude něco nového.

A dál?
Novinkou pro mě byly také mikroporty, přes které se domlouváme. Když vám najednou někdo mluví do ucha a navíc mu nerozumíte, znamená to znejistění. Náročné bylo samozřejmě cestování, protože létáte po celém Rusku. A pak také samota. Sice jste stále se svými kolegy, ale adaptace na nové prostředí mi tři čtyři měsíce zabrala. Začátky byly takové neslané nemastné.

Kolik jste musel vypít vodky?
Nebudu tvrdit, že jsem si nic nedal, to by mi stejně nikdo nevěřil. Ale nebyl na to úplně prostor. Když pískáte sedm zápasů obden, tak v tom dni volna cestujete. Není moc času na odpočinek, ale odpočívat musíte, jinak organismus strádá. Ale pár večírků při vodce samozřejmě bylo, nebudu říkat, že ne.

Divák a sudí vidí hokej jinak

Byla to oslava hokeje, na které však utkvěla jedna kaňka. Strhující finále světového šampionátu mezi Kanadou a Švédskem očernila etuda kanadského útočníka Travise Konecného, který předstíral, že jej soupeř trefil hokejkou do tváře. A jeho tým z neprávem nařízené přesilovky vstřelil vyrovnávací gól.

„Překvapilo mě, že se to stalo zrovna u Kanaďana, protože vím, že jsou na to v zámoří hodně hákliví,“ konstatuje rozhodčí Antonín Jeřábek. Nebyl to přitom on, kdo sedl Konecnému na lep, pravici zvedl jeho švýcarský kolega Daniel Stricker. „U vysokých holí je to vždycky strašně těžké na posouzení. Svým způsobem se snažíte důvěřovat hráčovi, že jej hokejka opravdu trefila. Když někdo udělá takové divadlo, je to smutné. Myslím, že tohle do hokeje nepatří, ale to si každý musí sáhnout do svědomí. Mně by se jako hráči s tímhle těžko usínalo. Ale pokud je někdo schopný pro výhru udělat i tohle, je to jeho věc.“

Na nejvyšší úrovni jsou podle sudího z Brna podobné podfuky poměrně vzácné. „Hráči z těch top lig jsou profesionálové a nemají zapotřebí filmovat. Myslím, že je to ani nenapadne. Když je hráč mírně zahákovaný, tak se tomu nesnaží pomoct, ale spíš se z toho háku dostat. O tom by podle mě měl být hokej a v tom je rozdíl mezi špičkovými týmy jako Kanada nebo Švédsko proti těm dalším,“ míní Jeřábek.

Cestou fotbalu, plného podvádějících „herců“, se hokej zatím neubírá. „Myslím, že těch úplně nafilmovaných pádů není tolik. Spíš je to o přihrávání. Když už hráči nemůžou a cítí na sobě hokejku, tak vypnou nohy a spadnou,“ přibližuje Jeřábek.

Ten to na turnaji dotáhl až do souboje o zlato, při čtvrtfinálovém duelu USA s Finskem se však dočkal kritiky od spolukomentátora České televize Davida Pospíšila. Tomu se nelíbilo, že sudí netrestali domnělé finské fauly.

„Hned po zápase mi psala manželka, ať jí zavolám, protože jí z komentáře přišlo, že jsme celý zápas pokazili. Já jsem ji uklidnil, že od delegáta jsme dostali dobré hodnocení. Jinak už bych dál nepískal,“ podotýká 34letý rozhodčí.

„Někdy mě trošku mrzí, když se komentátoři pouští do hodnocení rozhodčích. Dívat se na hokej jako divák a fanoušek je totiž něco jiného než se na něj dívat z naší pozice. Rozumím tomu, že Finové hráli beton a nebyl to atraktivní hokej, ale nemyslím si, že bychom je měli vylučovat víc. Nelíbí se mi, když někdo říká, že jsou v jednom zápase tři vyloučení a v dalším čtrnáct, kde je ten jednotný metr. Každé utkání je totiž jiné a je to hlavně o tom, abyste nastavili laťku v něm.“

O Rusku se traduje, že se v něm hraje bezkontaktní hokej na obrovském „letišti“. Je to tak?
Je to blízko pravdě. Ruský hokej je hodně založený na bruslení a technice, není v něm tolik soubojů jako v Kanadě nebo také u nás. Ruský hokej nikdy nebyl silový. Hraje se na velkém hřišti, je tam hodně nahrávek, hraje se spíš na krásu do prázdné brány než na střílení odevšad.

Další poučka tvrdí, že zatímco Kanaďané hrají víc do těla, Rusové si stejně jako Češi víc nedovoleně pomáhají hokejkami. Sedí to?
Je pravda, že víc faulů v Rusku je holí než třeba vražení na hrazení. Ale tím, že se hraje ve větší rychlosti a hráči skoro lítají, tak k faulu stačí i malé zahákování. Když se podíváte na Dadonova nebo Panarina, tak to jsou malí rychlí hráči, a když je někdo jako Radko Gudas lehce zatáhne za rameno hokejkou, tak je roztočí do vrtule. Ale nemyslím si, že by ruský hokej byl nečistý ohledně zákroků holí. Tendence tyhle fauly vyčistit se pořád drží. Já jsem měl největší problém srovnat se s hrou u mantinelů.

Jak to?
Co se u nás ještě nepovažuje za faul, v Rusku už faul je. Mám pocit, že u nás se trošku upustilo od trestání soubojů u mantinelů. Když někdy slyším komentátory, že to nic nebylo a hráč si za to může sám, tak s tím nemůžu v žádném případě souhlasit. Především by se mělo dbát na zdraví a bezpečnost hráčů. Když hráče někdo zezadu sroluje do prken a komentátor na to reaguje, že se měl na souboj připravit a mít hlavu nahoře, tak se ptám: jak? Když jste v souboji a bojujete o puk, tak nemůžete mít oči vzadu. V Rusku jsem pár takových zákroků nepískl a divili se proč. Nemyslím si, že jak je to posuzované u nás, je úplně dobře. Bojím se, aby to nedošlo do stadia, že čekáme jen na to, až se někomu něco stane, a pak to teprve začneme řešit.

Jak vás přijali Rusové? Četl jsem, že cizince nemají v lásce. Nedávali vám najevo něco ve smyslu: „Co tady děláš, táhni zpátky domů?“
Zrovna tohle jsem slyšel i v češtině od některých hráčů... Co se týče kolegů, tak je jasné, že člověk de facto zabírá někomu místo, ale měl jsem výhodu, že jsem pár rozhodčích znal z mezinárodních turnajů. Celá první sezona byla o poznávání se navzájem, od té druhé mě všichni kolegové vesměs přijali a dnes mi říkají, že už jsem jejich. Za ty tři roky jsem se nikdy nesetkal s negativními reakcemi nebo s tím, že by mě nechali ve štychu. Z tohohle pohledu nemůžu říct na Rusy křivé slovo, spíš naopak. Obecně jsou Rusové hrozně fajn lidi a troufnu si říct, že jsou možná ještě srdečnější než u nás nebo v Evropě. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo odmítl pomoct.

A jak jste tedy vycházel s českými hráči?
To je individuální, každý jsme nějaký. Rád vzpomínám na Ondru Němce, který se vždycky hlásil a ptal se, jak se daří. Fajn borci jsou také Jakub Kovář nebo Jirka Novotný. Tihle tři mi teď naskočili, protože ať se na ledě dělo cokoliv, tak vždycky byli příjemní a cítil jsem sounáležitost, že jsme Češi v té velké zemi. U všech to tak nebylo, ale to je normální.

Jak se k rozhodčím chovají ruští hráči? V KHL působí i superhvězdy, které v Česku nepotkáte.
Zase je to individuální. Jsou hvězdy, o kterých nevíte, jako třeba Pavel Dacjuk. To je hráč, který se zajímá jen o to, co má, to znamená o hru, což oceňuju. To je podle mě gros úspěchu, aby se tým koncentroval jen na hokej, a ne na dění okolo. Obecně bych řekl, že když Rusa vyloučíte, tak v 70 nebo 80 procentech případů se sbalí, odjede na trestnou lavici a neřeší to.

Vyznáte se v ruských nadávkách?
To jsem se naučil rychle. Jednou jsem se musel kolegy ptát, co jedno slovíčko znamenalo, a když mi to objasnil, tak jsem věděl, že od příště už to přeslechnout nemůžu. Nadávky a sprostá slova se člověk vždycky naučí nejrychleji.

Hokejový rozhodčí Antonín Jeřábek
Hokejový rozhodčí Antonín Jeřábek

A jak se k rozhodčím chovají ruští diváci?
Rusové nejsou tak vášniví, spíš si víc užívají hokeje. Samozřejmě taky zapískají, když cítí křivdu, ale rozhodčím se věnují míň než v Česku. Spíš si zapískají, když se týmu nedaří. Ale nadávání, které jsme jako rozhodčí zvyklí slýchávat tady, je tam výjimečně. A to si myslím, že už rozumím dobře.

Jaká je KHL obecně? Na jednu stranu se chlubí drahými hvězdami, ale také jsou k vidění prázdné haly...
Je pravda, že na některých stadionech je to smutné. Chodí tam dva tři tisíce diváků. Strašně mě zklamalo, když loni hrálo CSKA s Magnitogorskem sedmé finále v Moskvě a nebylo vyprodáno. Na druhou stranu jsou hokejové Mekky, jako Omsk nebo Kazaň, kde jsou návštěvy dobré. V Petrohradu je vždycky vyprodáno, přirovnal bych to k Brnu. Co se týče soutěže, tak prvních osm deset týmů hraje opravdu špičkový hokej, ale na rovinu říkám, že když pískáte spodek tabulky, tak si někdy říkám, že bych určitě našel lepší utkání v naší extralize.

Hráči bývají v KHL placeni královsky, jak jsou na tom rozhodčí?
Není tam taková úměra jako v případě hráčů, ale nebudu skrývat, že je to finančně zajímavější než u nás. Už na konci play-off jsem byl osloven a asi tam budu pokračovat.

Lákalo by vás zkusit si NHL? Je to vůbec reálné?
Je to nejlepší soutěž na světě, ale mně bude pětatřicet let. Z Evropy tam působí Jevgenij Romasko, ale převážně má na starost AHL a v NHL si zapíská deset patnáct utkání za sezonu. Já jsem byl pozvaný do kempu NHL, což bylo zajímavé, ale pro ně je perspektivní rozhodčí kolem pětadvaceti let, kterého si vychovají. Kdyby o mě zájem byl, tak už by se někdo ozval. A poté, čím jsem si prošel při adaptaci v Rusku, bych už asi nechtěl něco podobného podstupovat, i kdyby za tím byla vidina pískat v NHL. Bylo by to hezké, ale u mě kariéra není na prvním místě a je pro mě důležité, abych byl šťastný a spokojený doma. To je pro mě víc než mít v životopise napsáno, že jsem si zapískal deset utkání v NHL.

Autor:




Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze