Hokejový trenér Tlačil ve Švýcarsku obstál a míří do Budějovic

Jen málokterý současný trenér v Česku může říct, že vedl hokejový tým ve švýcarské NLA. Jan Tlačil to říci může.

Jan Tlačil | foto: Ladislav Němec

V minulé sezoně vedl Ambri - Piottu, tým, který se rok předtím zachraňoval.

A letos si boj o záchranu zopakoval. "Měli jsme trochu jiné mužstvo," podotkl kouč, který po návratu domů přijal nabídku asistenta v HC Mountfield.

Vy jste byl naposledy v zahraničí delší dobu. Můžete připomenout, jak dlouho?
Šest let. Rok v Paříži, rok v Bernu a čtyři roky v Ambri. Tam jsem vedl rok a půl dorostence, rok a půl juniory a poslední rok muže.

Ve Švýcarsku si před minulou sezonou upravili počty cizinců v týmech. Můžete to upřesnit?
V kádru mohou mít kluby osm cizinců. A polovinu jich mohou zařadit do zápasu. Nastoupit mohou v každém utkání čtyři cizinci. Celá Nacional League A byla pod velkým tlakem, co to udělá s kvalitou mužstev i celé soutěže. Přitom hráčů na švýcarském trhu je opravdu málo, a navíc si často mohou sami říci, kde chtějí hrát.

To se jistě řídí smlouvami.
Zažil jsem problémy, kdy jsme chtěli vytrejdovat hráče, a ono to nešlo, když hráč nesouhlasil. Všichni mají takové smlouvy, že s nimi nemůžete hnout. Chtěli jsme třeba vytrejdovat hráče, který měl jiné představy, ale on nesouhlasil, takže se trejd neuskutečnil. Musel tedy být na ledě a hrát, než by seděl na tribuně a bral plat.

Zajišťovaly si kluby více cizinců?
Ty bohatší ano. Třeba Bern měl osm licencí a hráče střídal.

Poznamenalo to nařízení o snížení počtu cizinců kádr v Ambri?
Politika tam byla taková, že odliv hráčů se musí nahradit z vlastních zdrojů. Často jsme v utkání měli nejméně tři juniory, kteří nebyli jen na soupisce, ale opravdu hráli.

Kolik cizinců jste měli v kádru?
Čtyři. Když se pak některý zranil, sháněli jsme pátého, ale už nebylo kde ho sehnat. Zranil se nám Zdeněk Kutlák a také útočník Domenichelli. Zajistili jsme si útočníka Zdeňka Blatného, ale ten později odešel do Liberce.

Proč asi?
U nás měl nabídku smlouvy do konce sezony a v Liberci na 3 roky. Nebyla šance ho udržet.

Jaký byl vůbec váš úkol u týmu?
Zapojit co nejvíce hráčů z Ambri a udržet ligu. Myslím si, že jsem to splnil se ctí.

Junioři od vás i reprezentovali?
Třeba Grégory Sciaroni odjel začátkem prosince na mistrovství světa do dvaceti let a vrátil se po více než měsíci. Hrál stabilně s Domenichellim a Westrumem a my jsme se bez něj tehdy museli obejít asi v osmi zápasech.

Vy jste už dříve říkal, že jste o dost hráčů přišel před sezonou.
Hlavně odešel nejlepší střelec celé Nacional League A Trudel. Byl i šéfem týmu. Kostoviče si koupilo Lugano a odešli i další hráči.

Měl jste možnost poznat Trudela? Jaký vůbec byl?
Poznal jsem ho v zázemí klubu. Byl dobrý proto, že chtěl pořád vyhrávat. A slabší hráči ho neměli rádi, protože na ně měl své nároky. Když zjistili, že jsou nuceni k výkonu vlastním spoluhráčem, nelíbilo se jim to. Nakonec byli rádi, že se klub Trudela vzdal.

Kolik gólů s ním odešlo?
Asi pětatřicet branek. Přesto jsme v té sezoně dali o asi dvacet gólů více, než dal tým v předcházející sezoně s Trudelem v sestavě. Také jsme dostali méně gólů. A každý hráč si podle statistik položil svoji laťku výkonu výš. Stirnimann, který dříve hrával i za Curych, dal o 12 branek více než v předcházející sezoně.

Proč jste tedy v Ambri skončil?
Z osobních důvodů. Chtěl jsem se vrátit domů. Máme sedmnáctiletou dceru a devítiletého syna. Jejich budoucnost a vzdělání dostaly přednost.

. "Chtěli jsme vytrejdovat hráče a ono to nešlo, když hráč nesouhlasil. Všichni mají takové smlouvy, že s nimi nemůžete hnout."

Měl jste v týmu Zdeňka Kutláka. Jak se mu vedlo?
Dám příklad. Když měl natažené vazy v koleni, nehrál osm zápasů. Ani jeden jsme nevyhráli. Ta zranění v říjnu a v listopadu nás zbrzdila, ztratili jsme tam spoustu bodů. Pak už jsme to nedohonili.

Kteří hráči byli zranění?
Téměř jsme neměli předtím nejlepšího střelce mužstva Domenichelliho, který se zranil. Pak krátce hrál a znovu se zranil. Dostal kotoučem do holeně a nehrál půldruhého měsíce. Pak odehrál část sezony, ale později měl přetržené kolenní vazy a nehrál do konce sezony. Naštěstí ho nahradil Westrum, který byl nejlepší v kanadském bodování v celé lize.

Kteří další hráči vám chyběli a z jakých postů?
Hned ve druhém zápase sezony v Luganu dostal loktem do hlavy Benoit Pont a do konce sezony nenastoupil.
Měl otřes mozku. V tom samém zápase byl zraněný Domenichelli, jak jsem říkal. Luca Cereda náhle odstoupil tři týdny před sezonou, protože měl problémy se srdcem. Ti hráči byli z prvního nebo druhého útoku. Z toho byli dva centři.

Byl jste v zahraničí ve třech klubech. Zažil jste nějaké zklamání?
Vždycky jsem se musel přizpůsobit místním podmínkám a pokaždé jsem zažil něco pozitivního i negativního. Ale pokaždé mě ta práce obohatila o nové zkušenosti. To je pro mě nejdůležitější.

Vy jste byl ve Švýcarsku, když tam Česko prohrálo v přípravě na mistrovství světa v Kanadě. Jak vám bylo?
Hodně špatně. Švýcaři si takový výsledek dokážou vychutnat. A naši hráči pak mají o hodně horší pozici, když se chtějí uplatnit venku. Hazardovali jsme tam se svým jménem. I když to byl přátelák.

. "Když měl Zdeněk Kutlák natažené vazy v koleni, nehrál osm zápasů. Ani jeden jsme nevyhráli. Ta zranění nás brzdila."

Vy jste ze Švýcarska odletěl do zámoří, kde jste byl asi tři týdny u svého synovce a známého, bývalého veslaře Václava Vochosky. Část pobytu jste strávili v San Jose kolem NHL. Co jste poznal?
Všechno, co se poznat dalo. Díky Milanu Michálkovi jsme měli přístup do zákulisí Žraloků. Stalo se nám, že jsme byli na jejich tréninku a někdo nám tam říkal, že tam máme určitě hodně dobré známé. Vysvětlili jsme, že jsme hosty Milana. Obrovsky to zapůsobilo. Ten člověk jen říkal: Á, Michálek, no to je samozřejmé, to můžete klidně zůstat. Milan tam má obrovské jméno.

Při play-off v NHL už moc možností točit se kolem hráčů není.
My jsme mohli sledovat všechno. Tréninky, dopolední rozbruslení před zápasem. Mohli jsme do šatny.

Které zápasy jste viděli?
Byli jsme na dvou. Poslední v sérii San Jose s Calgary a první s Dallasem.

Čeho jste si všiml, co vás nejvíce zaujalo a potěšilo?
Viděl jsem českého hráče, jak jde do první přesilovky svého týmu v hale, kde je osmnáct a půl tisíce diváků. V beznadějně  vyprodané hale. Znělo tam nenucené skandování, které vychází z lidí. Všechno má grády, atmosféra je fantastická. Je to zážitek.

. Jan Tlačil

Narozen
26. května 1959 v Třeboni

Rodina
Je ženatý, manželka Veronika, mají sedmnáctiletou dceru Gabrielu a devítiletého syna Jana

Hráč
Přes třeboňskou Jiskru se v žákovském věku přesunul do Českých Budějovic. Prošel tu mladším i starším dorostem, ale před odchodem na vojnu do prvního mužstva nenakoukl. V průběhu základní vojenské služby nastupoval za Duklu Hodonín a krátce i za Jihlavu. Do Motoru České Budějovice se dostal na začátku sezony 1980/81 a zabydlel se v základní sestavě stejně jako Petr Míšek, Ladislav Kolda a Jan Podlaha. Hned ve svém prvním roce se radoval ze zisku stříbrné medaile a v roce 1988 s týmem vyhrál základní část. Tehdy v týmu byli i kapitán Miroslav Dvořák a Jaroslav Pouzar. Další dva roky strávil v pražské Spartě, s níž v druhé sezoně vyhrál titul. V další sezoně se přesunul do rakouského Kapfenbergu a posléze svou kariéru hráče ukončil ve Francii.

Trenér
V roce 1991 začal jako hrající trenér ve Francii, kde u dvou týmů působil 6 let. V roce 1997 se vrátil na jih Čech a ujal se juniorů. V roce 2000 se při výsledkové krizi mužstva posunul k A-týmu HC České Budějovice a posléze se vrátil zpět k mládeži. V roce 2002 odešel znovu do Francie a poté do Švýcarska. Trénoval juniory Bernu a juniory a dorost Ambri-Piotta. V minulé sezoně se stal prvním českým trenérem v Ambri a vedl tým v nejvyšší soutěži mužů v NLA.