„Pro nás je to těžké v tom, že se nedokážeme prosadit, nedokážeme dát více gólů než dva,“ řekl Polanský. „Nepamatuji, kdy jsme si naposledy zastříleli, takže ty góly nám chybějí. Jsme tým, který hraje útočně a góly potřebuje a v neděli v Plzni jsme je nedali ani z vyložených šancí.“
Hraje se na hraně předkola play-off špatně?
Ne, ne, my jsme už začátek sezony nezachytili a od té doby je pro nás každý zápas důležitý. Může to být ale naše výhoda, protože my musíme vítězit už od takového patnáctého kola.
Předpokládám, že v boji o desítku si věříte.
Samozřejmě. Nešlo by chodit do kabiny a mít sklopenou hlavu. Věříme si.
Díváte se pod sebe?
Pochopitelně to sledujeme. Víme, jak kdo na tom je, kdo s kým hraje a jak nejlépe by zápasy měly dopadnout.
Neznepokojuje vás, jak se na vás Vítkovice dotahují?
Naštěstí jsme pořád v situaci, kdy se díváme na sebe. Dotahují se, ale už zbývají jenom dvě kola do konce. Pořád je vše v našich rukách. Horší by to bylo naopak. Kdybychom museli vyhrát a někdo jiný zaváhat.
Budou zbývající dva zápasy náročnější psychicky, nebo fyzicky?
A které dosud takové nebyly? I předtím se Spartou, stejně jako teď s Plzní, to bylo těžké psychicky i fyzicky. Předtím jsme museli doma zvládnout důležitý zápas s Karlovými Vary, které výborně bránily. To jsou všechno úplně stejné zápasy, jaké nás čekají i teď.
Minulé dva duely jste dotáhli až na nájezdy. Byly to velké nervy?
Čím je člověk starší a uvědomuje si tu tíhu, tak to jsou větší nervy.
Takže mladý Kovařčík mohl jet svůj nájezd proti Plzni v klidu?
Určitě nebyl nervózní. Nápad postavit ho nebyl špatný. Soupeři ho nemají nastudovaného jako nás.
Jenže neuspěl, gól nedal.
Udělal to ale pěkně. Kdyby mu puk neskočil, zasunul by ho do prázdné brány.
