To vše stihl zkušený útočník Hradce ve zbytku druhé třetiny a v průběhu přestávky před začátkem poslední části hry pátečního třetího semifinále 1. hokejové ligy.
"Hrát jsem chtěl, ale kdyby to nebylo semifinále, tak nevím. Ale kolik si jich ještě zahraju?" uvedl osmatřicetiletý útočník.
Letos ještě dvě, o tom jste rozhodli dvěma domácími výhrami, o kterých mnozí pochybovali. Jak se vám po dvou jasných prohrách podařilo vývoj série zdramatizovat?
Těžko říct, ale už jsme neměli co ztratit. Oni jsou vázaní nějakým cílem, my jsme u nich dostali facku a vše se zdálo jasné. Navíc nám vypadla řada hráčů, museli nastoupit junioři i dorostenci.
Přesto to vyšlo, proč?
Hráli jsme trochu jinak než v Ústí. Víc jsme bránili, nezkoušeli jsme je přehrát. Navíc oni se trápili střelecky, vždyť jen v pátek na naši lajnu jeli několikrát sami na brankáře. Ale ten chytal výborně a oni nedali. A důležité bylo, že nešli ani jednou do vedení.
Pokračujete v úterý, jak se dáte dohromady?
Kdo ze zraněných bude moci hrát, nevím, ale my, co jsme hráli, to snad stihneme. Po vítězství to jde dobře.
Znovu vyrazíte do zápasu s košíkem před obličejem?
Budu muset, rány od puku jsou dost citlivé.
Jak si na něj zvykáte?
Musím, i když v některých momentech nevidím a vadí mi.