Jenže v play-off ho hokej zase začal bavit. "Navíc, když se blížil konec sezony, tak jsem si uvědomil, že by to všechno mělo najednou skončit, všechno to, co jsem dělal celý život. A tak jsem si řekl, že na tom ještě nejsem tak špatně, abych musel přestat hrát."
Co se dělo pak?
Probíral jsem si to v hlavě a čekal, jestli Třinec o mě ještě bude mít zájem.
A měl. Přesto jste většinu kondiční přípravy absolvoval individuálně. Proč?
Chtěl jsem zkusit něco nového, protože po loňské letní přípravě jsem se necítil dobře.
Jste tentokrát spokojený?
To se ukáže teprve na ledě, jak se na něm budu cítit. Trénoval jsem s Marcelem Frenštátským, reprezentačním trenérem juda, který je z Havířova. Ale do osmnácti let hrál hokej, takže ví, co je potřeba.
Vsadil jste na bojové umění?
Takový je dneska trend, spousta kluků se připravuje s různými bojovníky.
V čem to bylo jiné?
Judisté jsou silní v trupu, tam to mám slabé, tam jsem potřeboval posílit.
Teď jste ale s týmem na kondičním soustředění. Jak to, že jste se přidal k mužstvu?
Chtěl jsem změnit prostředí. A pak, tady v Tatrách to mám moc rád, vysokohorské prostředí je fajn. A chtěl jsem i vidět, jak na tom v porovnání s klukama jsem.
Jak?
Musím říct, že dobře.
Ostatně při výšlapu na Chopok jste byl na vrcholu první, že?
Ostatní kluci ty výšlapy tolik netrénují. Já jsem s Marcelem do tréninku zařadil i výstupy na Lysou horu. Když jsme dělali hrubou přípravu, tak jsme na ni chodili dvakrát týdně. Chopok je přibližně stejný, ale Lysá z Řepčonky je i prudší.