Německý kouč, který se narodil v Československu, se podle svých slov už také cítí ve východočeském městě jako doma. "Vždycky se rychle identifikuju s tím, co dělám a kde to dělám," tvrdí 48letý Draisaitl.
Minulou sezonu bylo hradecké mužstvo nováčkem. De facto celý tým se stěhoval z Českých Budějovic, hráči měli kromě hokeje další starosti. Bude to z tohoto pohledu v nové sezoně lepší?
To je otázka. Nevěděli jsme, co nás čeká, do čeho jdeme, tak jsme přece jen trochu stáhli prdelky a koukali na to, jak to přežijeme. Takže to nebylo zas tak špatné.
Bojíte se tedy, že by mohla vyprchat ta nováčkovská euforie, z níž Hradec částečně žil?
Stát se může všechno, ano. Musíme být ve střehu, já hlavně. Dávat pozor, aby se nestalo to nejhorší - že si budeme myslet, že můžeme žít dál z minulé sezony. Musíme všechno vybudovat všechno od nuly, jinak než přes poctivou zprávu to nepůjde.
To se týká i přízně fanoušků, že?
Přesně tak. Minulý rok to famózní záležitost. Je na nás všech, abychom na tom pozitivně stavěli dál. Ale určitě to nebude tak, že fanoušci budou chodit jenom proto, že vjedeme na led. Budeme muset předvést něco, co se bude divákům líbit. Musíme si jejich přízeň získat.
„Syna sledovat nebudu“ Leon Draisaitl je na snímku vlevo. Leon Draisaitl, syn hradeckého kouče, je považován za největší talent německého hokeje. V 18 letech byl jako třetí v pořadí draftován Edmontonem. Výběr mladých hráčů do NHL sledoval i Draisaitlův otec Peter, i když kvůli tomu nestihl začátek letní přípravy. „Vzpomínám na to rád a vždycky budu. Těch pět dní s rodinou byly zajímavé a nezapomenutelné,“ řekl trenér. Ale sledovat syna přímo v akci teď Draisaitl starší nebude. „To nepřichází v úvahu. Když nespím, tak nefunguju,“ říká s tím, že na živé přenosy nemá nervy a raději se kouká na sestřihy Leonových zápasů, když zná výsledek a že je syn v pořádku. Podle hradeckého kouče se má německý útočník prosadit do prvního týmu Oilers, s nimiž podepsal tříletou smlouvu. „Dají mu férovou příležitost, což v Edmontonu ani není překvapivé. Pak už je to jenom na něm.“ Leon Draisaitl zatím moc zážitků ze zámoří svému otci nesdělil. „Nedělal nic jiného, než že chodil na tréninky. Ale jinak to byla docela nuda,“ sdělil otec Peter s úsměvem. |
Vedení klubu chce medaili. Nevytvořil se tím na váš tým zbytečný tlak?
Nedovedu si profesionální sport bez tlaku představit. Nevím, jak by to mohlo fungovat. Ambice a cíle vedení beru, nevadí mi. Já za sebe můžu říct, že o medaile se hraje až v roce 2015, když bude svítit sluníčko. Zatím mě, pánové, zajímá vstup do sezony a vývoj týmu. Relativně brzo přijdeme na to, co nám chybí a co potřebujeme změnit.
Čím chce Hradec konkurovat ostatním celkům v extralize?
My si nebudeme komplikovat jednoduché věci. Konkurenceschopnost v extralize budeme hledat stejně jako v minulé sezoně v týmovém pojetí hry.
Na tiskové konferenci zaznělo, že chcete přitvrdit.
Ale nechci tým, který kolem sebe mlátí. Co se týče tvrdosti, tak jde také o to ránu přijmout, ne ji rozdat. V průběhu prostě nastaly situace, na které jsme neměli odpověď, nemusíme jít do detailů. Nechci se bavit o tom, že budeme mlátit lidi. Zákeřnost nenávidím. Takové věci, jako jsou třeba útoky zadkem na koleno, hráčům zakazuju.
Hradec v přípravě vyhrál pouze tři z deseti zápasů. Není to před pátečním startem extraligy problém?
Nevím, v přípravě výsledky nepotřebuju. Pro mě je důležité, jak ty zápasy vypadaly, jaký výkon podali jednotliví hráči. Víme, že ještě nejsme ve stoprocentním stavu. Přesuny v sestavě přece jen byly výraznější. Přišla zranění, sestava se hodně míchala. Takže to ještě nemůže být dokonalé, musíme vyladit detaily.
Jak jste zatím spokojený s posilami?
Měli jsme vytipované kvalitní hráče na trhu. Zdá se nám, že jsme je našli. Ale teď to ještě stoprocentně nepasuje, jak jsem zmínil. Budeme potřebovat nějaký čas.
Také bylo důležité, že se Mountfieldu povedlo udržet v kádru opory z minulé sezony, že?
Určitě jsme všichni byli rádi, když nám podepsali Vydarený, Šimánek, Kudrna nebo Mertl.
V příchodu Collina Valcourta prý sehrál roli váš syn Leon, který kanadským útočníkem nastupoval v zámořské juniorce.
Vůbec žádnou. Byla to spíš shoda okolností, hledali jsme kluka, který se rád motá kolem brány. Měl jsem vytipovaného jiného hráče, ale ten k nám nechtěl jít. Ono není jednoduché jenom tak sáhnout do juniorky, nevíš, co dostaneš. Tak jsem se zeptal, co teda ten Valli, protože jsem ho viděl hrát s Leonem v jednom týmu. Viděl jsem, co umí a taky co neumí. Vůbec jsem nepočítal s tím, že by byl ochoten zkusit něco takového, jako je Česká republika. To se moc často nestává.
