"Jednou definitivní konec přijít musí. Ale jsem rád, že se můžu ještě zúčastnit přípravy, hýbat se. Abych neměl za chvilku 110 nebo 120 kilo jako inženýr Kysela," rýpl si veterán Orct s úsměvem do svého kamaráda a bývalého spoluhráče, nyní výkonného ředitele Litvínova.
Jste hrající asistent. Jak se vám nová role zamlouvá?
Mluví se o tom dva roky, i v té době jsem se snažil gólmanům pomáhat. Teď to přešlo do roviny, že je to oficiální. Chytat bych měl občas jako trojka. Ale oni mi tři sezony říkají, že budu náhradník, a pak odchytám minimálně půl sezony. Já měl tenhle návrh už loni, prošel až letos. Pro mě ideální řešení. Jsem rád, že jsem to ještě nezabalil.
V jaké se udržíte formě?
Jestli dva měsíce nebudu v bráně a kluci onemocní, stoupnu si tam, ale zázraky čekat nemůžou. To jsem říkal předem. Když gólman nechytá, musí to být na něm znát.
V minulé sezoně jste si stále držel slušné statistiky.
Na to, že jsem byl po operaci a neměl žádnou fyzickou přípravu, to šlo. Přitom jsem si myslel, že půjde o běžnou údržbu kolena, nakonec to bylo docela špatné. Přibral jsem tři kila, v létě netrénoval. A fyzicky jsem se pak celou sezonu cítil špatně. Letos naopak můžu být kondičně nachystaný líp.
Co vás stále drží u hokeje?
Mě prostě chytat baví. Další věc, že když něco děláš od šesti let a nic jiného neumíš, je těžké přejít do civilního života. Jsem s tím srostlý. Navíc nejsem až tak zabezpečený, jako kdybych hrál v NHL nebo v Rusku. Takže i peníze mě u toho drží, i když nejsou extra velké.
Bojíte se jako fotbalista Řepka, že konec kariéry je polosmrt?
V podstatě jo. Momentálně si nedovedu představit, že bych najednou byl úplně bez hokeje. Nejsem úplně blbej, abych nevěděl, že konec přijde. Nějaké vize mám, ale jako jednička byla zůstat u hokeje. Můžu mu dát nejvíc. Proto jsem vděčný za tuhle šanci v Ústí.
Budete klidný trenér?
Jako hráč jsem býval vznětlivější, možná budu i dál, ale ne směrem ke gólmanům. Řvát můžu na beky, ne na brankáře. To je nesmysl, oni potřebují něco jiného.
Co přesně?
V létě brankáře připraví s prominutím každý trouba. Ale dostat je do psychické pohody, to dokáže jen ten, kdo sám chytal, kdo ty stresové situace prožil. Ne nadarmo mají všechny týmy v extralize speciální trenéry gólmanů.
Maska brankáře Zdeňka Orcta z Ústí nad Labem
Budete se snažit vtisknout gólmanům svůj styl chytání?
Malé kluky musíte učit základy, tam to jde. Ale v dospělých už má každý gólman svůj styl. A největší nesmysl je přeučovat. Ať si to okoukají sami, já jim k tomu řeknu svůj názor. Třeba Mazanec v Plzni využívá velké figury na rozdíl od litvínovského Francouze, který je pohyblivý. Jeden nemůže chytat jak ten druhý, každý musí využívat svých předností a zdokonalovat, v čem je dobrý. Je fajn, když gólman umí udělat tři zákroky na jednu věc, ale to jsou všechno detaily.
A co jednotlivé brankáře odlišuje?
Gólmani v první lize i extralize mají docela podobnou úroveň, ale obrovský rozdíl je v hlavách. Francouz není flegmouš, kdežto Mazance neznám a připadá mi flegmatický. Koutský, co poslední sezonu chytal v Ústí, byl snaživý. Ale když se necítil v pohodě, na můj vkus si nakládal až moc velké dávky.
Jste rádcem litvínovského Francouze, jak vás těší, že se dostal až na mistrovství světa?
Perfektní! Mám radost, hned jsem mu gratuloval. Právě on se zvedl hlavou. Gólman byl vždy výborný, akorát některé situace bral moc vážně. Já mu říkal: Hele, v životě jsou podstatně důležitější věci než hokej. Za rok se mnou v Ústí i za ten poslední, když jsme spolu konzultovali téměř všechno, udělal v hlavě strašný pokrok. Teď máme Petráska a Dlouhého; to je ústecký gólman, který se vrátil ze Slavie. Neznám ho. Petrásek v těch deseti zápasech loni chytal velmi dobře. Je přesný opak Francika s tou hlavou, on spíš potřebuje nakopnout. Může z něj být solidní gólman.
Nebudete chtít během zápasu řídit i hráče v poli?
Do toho bych se až tak nehrnul. Vím, jak by měli hrát, ale abych najednou dělal machra, to vůbec. Když se postavím na střídačku v civilu, bude to hlavně o sbírání zkušeností. A uvidím hokej z druhé roviny. Vím, jak to je v kabině, hráči nadávají na trenéry, trenéři zase řvou na hráče. Ale já se chci věnovat hlavně gólmanům, to je moje ambice.
