Zajímalo se o vás po ukončeném působení ve Philadelphii hodně klubů?
"Měl jsem dost nabídek, dokonce i z NHL, ale chtěl jsem zpátky. Vážím si zájmu Pardubic, vždycky jsem doufal, že jednou budu hrát doma."
Proč jste se nedohodli už při vašem prvním návratu z Ameriky před třemi lety?
"Sparta mě tehdy oslovila se zajímavou nabídkou tak rychle, že jsem s vedením Pardubic ani nemluvil. Letos mi hodně při jednáních pomohl agent Aleš Volek. Chtěl jsem domů, mám v Pardubicích byt a spoustu kamarádů."
Pardubice začínají být vnímány jako favorit ligy. Myslíte, že máte na titul?
"To nechci hodnotit. Kdybych to začal posuzovat já, tak vy, novináři, nemáte co dělat. Posuzujte to vy, my se budeme snažit hrát co nejlíp a dojít co nejdál."
Vy asi nemáte novináře příliš v lásce, že?
"Přiznám se, že s některými z nich mám moc špatné zkušenosti. Jsou mezi nimi lidé, kteří dělají svou práci dobře, ale jsou mezi nimi i darebáci. A s těmi už se nikdy v životě nebudu bavit."
Neškodil vám odstup od médií v zámoří?
"Tam je to trochu jiné. U nás toho mají novináři oproti Americe povoleno hodně. Tam se baví s hokejisty po tréninku a dvacet minut po zápase a tím to končí. Nějaké ježdění za hráči na hotel nepřichází v úvahu. Navíc jsem typ, co nerad mluví o svém soukromí. Bavte se se mnou o hokeji, ale do mých privátních záležitostí nikomu nic není."
Dobrá, pojďme se tedy bavit o hokeji. Podle statistik byla pro vás uplynulá sezona jednou z nejúspěšnějších v NHL. Proč jste si nevybojoval ve Philadelphii angažmá pro další sezonu?
"Jednak jsem v Americe zůstat nechtěl, už jsem tam byl devět let, a to už je na mě moc. A k tomu mě v sezoně trápila zranění, i když většinou to byly jen maličkosti jako třeba natažený stehenní sval nebo bolavé rameno. Ale nemohl jsem s tím hrát. Když se člověk takhle zraní čtyřikrát za sezonu, je těžké se prosadit."
Jak jste vycházel s trenérem Barberem, nejlepším koučem sezony v NHL?
"Moc jsme si nesedli. On dost protěžuje Kanaďany a Američany, a Evropanům nedává moc šancí. Sice už neprosazuje ortodoxní tvrdý styl Philadelphie, ale evropský hokej tam má stále ještě malý vliv. A mně vyhovuje evropský hokej spíš než kanadský. Navíc i prostředí okolo hokeje mi v Česku sedí víc."
To je zvláštní. Většina hráčů básní o perfektním zázemí v NHL...
"To je pravda. Jenže zázemí je jedna věc a druhá věc jsou lidi okolo. Družnost, kamarádství, to se v zámoří tolik nepěstuje. Nejvíc jsem se přátelil s Romanem Čechmánkem. Ze začátku neuměl tolik anglicky, pomáhal jsem mu tam zdomácnět. Vybírali jsme spolu bydlení, žili jsme sto metrů od sebe v řadových domcích na klidném předměstí.!
Seděl vám americký způsob života?
"Jen v něčem. Líbí se mi třeba, že se tam hromada věcí dá vyřídit po telefonu, funguje tam struktura, která usnadňuje běžné zařizování. Ale příjemnější je pro mě život v Česk. Tady jsem vyrůstal a nikdy mě ani nenapadlo, abych, až jednou skončím s hokejem, žil jinde než v Pardubicích."
Jak velkou motivací je pro vás olympijský turnaj? V Salt Lake City byste se mohl vytáhnout před zámořskými diváky...
"Tak takhle to určitě neberu. Nejsem typ, který by si z trucu říkal: tak, a teď jim to všem ukážu. Na každou sezonu se připravuju stejně. Hrát dobře jenom proto, že bude olympiáda? To je přece nesmysl, já chci hrát dobře pořád."
