O oslavách 100 let Sparty čtěte ZDE
Do Sparty jste přišel už koncem sedmdesátých let, v novém století plníte roli skauta pro NHL. Jak se podle vás změnil hokej proti době, kdy jste ještě hrával?
Rozdíl je obrovský. Hokej se strašně zrychlil, když občas v televizi nebo na videu vidím naše zápasy z doby před dvaceti lety, nechce se mi tomu věřit. Tehdy nebyli hráči tak fyzicky zdatní, dnešní tempo hokeje ať už v NHL nebo i v naší extralize, je úžasné.
Čím to, že se v posledních patnácti letech hokej tolik změnil?
Je to dané tím, že už v něm dnes nikdo nic nového nevymyslí. A tak se každý snaží toho druhého přetlačit, přebruslit, být fyzicky i psychicky odolnější, a tím vyhrávat a jít nahoru.
Chybí vám něco v dnešním hokeji z toho dřívějšího?
Asi kombinace, na tu se tehdy hodně spoléhalo. Dnes je na všechno mnohem míň času, kluziště je menší a to i tím, že hráči jezdí rychleji. Víc se brání a proto se teď hlavně nahazují puky. Chybí mi i góly, ty se dnes dávají těžko.
Často jsou kritizováni rozhodčí, nečistá hra, která se toleruje. To vás netrápí?
Mně vadí hlavně zákroky zezadu u mantinelu. Tam jde o zdraví. A taky co se děje u branky, když tam obránci řežou útočníky, to je hrůza. Za to bych klidně posílal v oslabení do tří, oni by si to příště rozmysleli.
Hokejová Sparta slaví sto let, vy patříte k největším osobnostem historie...
To bych si nikdy nepomyslel. Strašně mě to těší. Já byl sparťan odmalička, stejně jako všichni v rodině. Nedovedu si představit, že bych tady doma hrál za jiný klub. Na to jsem za celou svojí kariéru ani nepomyslel. Vojna v Trenčíně, to bylo nutné zlo.
Nelákalo vás ani emigrovat do zahraničí už jako mladší hráč?
Mým snem samozřejmě byla NHL. Už koncem osmdesátých let se to trochu otevřelo a já měl to štěstí, že jsem mohl jít do Calgary ne jako veterán na dohrání, ale v nejlepším věku. Za těch pět let v NHL jsem moc vděčný.
Vyhrál jste Stanleyův pohár s Calgary i s Pittsburghem, pak jste ukončil kariéru. Už v pětatřiceti. Nebylo to příliš brzo? Proč jste ještě nešel hrát zpět do Sparty?
Rozhodl jsem se, že odejdu na vrcholu kariéry, a to byl právě zisk poháru v roce 1992. Dodnes jsem rád, že jsem to tak udělal.
Nyní jste ve vybrané společnosti nejskvělejších sparťanů historie. Patřili ostatní k vaším vzorům?
Ano, i když třeba pana Guta a Tikala si pamatuju méně. Když jsem v šesti, sedmi letech začal registrovat hokej, oni už pomlau končili. Pak jsem jako malý kluk obdivoval Horešovského, Wohla, Havla. A největšími idoly pro mě byli Václav Nedomanský a Jirka Kochta.
S tím jste i hrál...
A hned můj první zápas v lize. Pak jsem si zahrál ještě se spoustou skvělých hráčů, ze všech musím jmenovat Vláďu Růžičku a Davida Volka. Ale na ten svůj vstup do ligy vedle Kochty nezapomenu. Splnil se mi tím dětský sen.
O tom, co se chystá v sobotu na Spartě, čtěte ZDE
 Útočník Jiří Hrdina, který se vedle dresu Sparty proslavil hlavcně v NHL v Calgary a Pittsburghu. |
