Blahobyt ruských klubů rok od roku roste a stále další hvězdy dávají přednost Jaroslavli, Omsku, Magnitogorsku či Kazani před Detroitem, Washingtonem, Mnichovem nebo Curychem. Ruská liga se stala po mocné NHL nejlukrativnější hokejovou soutěží na světě.
Investice do regionálních klubů v rozsahu desítek milionů dolarů a lukrativní kontrakty hráčů jsou ve větší či menší míře financovány ze státního rozpočtu a z peněz velkých podniků. Ačkoli obyvatelé "hokejově vyspělých" oblastí zpravidla žijí
poměrně nuzně, do už beztak bohatých klubů se investují značné státní prostředky. Jejich provozování je navíc označováno za "součást sociálních programů".
"Hokejový trh země s obratem kolem 150 milionů dolarů dnes není regulován žádnými zákony a nepřináší investorům žádné zisky. Ohromné peněžní vklady prostě hoří v ohništích ambicí majitelů klubů, kteří se honí za chvilkovým výsledkem. V této situaci domácímu hokeji každou chvíli hrozí finanční krize," tvrdí Izvěstija.
První příznaky přílivu velkých peněz do ruského hokeje se objevily na konci 90. let. Tehdy se masový odchod hráčů do Severní Ameriky zastavil a do vlasti se začali vracet hokejisté, kteří se v NHL neuchytili a museli se potloukat v nižších zámořských soutěžích. Začalo se mluvit o tom, že v bohatých ruských klubech se vydělává kolem 10.000 až 15.000 dolarů měsíčně. Pro zemi, jež sotva překonala desetiletí postsovětské bídy, to byly přímo pohádkové sumy.
Kvalitativně nová úroveň ruského hokeje se ale projevila teprve v posledních dvou letech. Magnitogorský Metallurg, kazaňský Ak Bars, omský Avangard či čerepovecká Severstal v boji o kvalitní hráče v průběhu krátké doby vystupňovaly ceny na vnitřním trhu a do Ruska začaly proudit hvězdy světových šampionátů. Sumy, kterými operují ruská mužstva, jsou však na rozdíl od NHL většinou tajeny. Údajně mimo jiné proto, že vedení klubů nechce fanouškům způsobit duševní trauma.
Podle prezidenta petrohradského SKA Borise Vinokurova rozpočet jeho klubu, který činí pět milionů dolarů, je zhruba pětkrát menší než u předních klubů superligy. Podle ruského tisku se například rozpočet Omsku či Kazaně pohybuje kolem 25 milionů dolarů a Jaroslavle kolem 20 milionů. Průměrné rozpočty ostatních klubů superligy jsou kolem osmi až deseti milionů dolarů, tedy okolo tří set milionů korun. To je zhruba pětkrát tolik, než je extraligový průměr. Roční rozpočet nejbohatšího českého klubu, kterým je Sparta, činí okolo 180 milionů korun.
"Do těchto věcí já vůbec nevidím a nemohu k tomu zaujmout nějaké stanovisko. Finanční otázka pro mne není. To, co se objevuje v tisku, jsou jen domněnky. Náš klub je financován Severní železnou dráhou. Jak jsou financovány jiné kluby, nemám ponětí," řekl k těmto spekulacím český trenér Lokomotivu Jaroslavl Vladimír Vůjtek.
Podle listu Izvěstija svědčí o tom, že ruské kluby jsou schopny platit špičkovým hráčům sumy blížící se NHL, přestup Jiřího Šlégra do omského Avangardu. S odvoláním na výrok jeho agenta pro list Toronto Sun deník uvedl, že ruský klub nabídl českému obránci kontrakt na sumu kolem jednoho milionu dolarů.
V západních zemích musejí hráči zaplatit více než 50 procent ze svých příjmů na daních a sami si hradí ubytování či auto. Ruský kontrakt je obvykle uzavřen podle systému "all inclusive". O tom, kolik zaplatí hokejisté v Rusku na daních, se také
nemluví. I kdyby ale platili řádně, třináctiprocentní ruská daň je proti Severní Americe jistě velmi zajímavá.
Za jeden zápas prý ruské kluby vydělají maximálně 400.000 rublů (zhruba stejná částka v korunách), zatímco v NHL tvoří příjmy ze zápasu, tedy ze vstupenek, prodeje potravin a suvenýrů, dvě třetiny klubového rozpočtu klubu. V Rusku je to průměrně 1,5 procenta.
Televize v Rusku neplatí za právo na vysílání a kluby jim většinou naopak doplácejí, aby se zápasy vůbec vysílaly. Ani prodej hráčů do NHL nevynáší víc než 250.000 dolarů za jednoho hokejistu. Sponzorské příspěvky v Rusku dosahují až 90 procent,
zatímco v západních klubech je to kolem devíti procent.
Je záhadou, proč při všech těchto nevýhodách ruské regiony, jako například Tatarstán či Omsk, vkládají do hokeje peníze ze státního rozpočtu. Sami prezidenti přiznávají, že udržování hokejových klubů je prodělečné. Zatím však nevyvíjejí velké
úsilí, aby tento podivný stav nějak změnili.
