"Čtrnáct dní jsem strávil v nemocnici, zvykal si na korzet a polykal prášky. Propuštění domů jsem si doslova vybrečel. Bylo to hrozné, nikdy předtím jsem žádné vážnější zranění neměl. Maximálně jsem chyběl dva týdny," zavzpomínal na nešťastnou událost v útrobách vsetínského stadionu, kam chodí držet palce svým spoluhráčům v zápasech play off.
S odstupem času Hudler přiznává, že mu tehdy hlavou probleskly i nejkatastrofálnější vize. "Říkal jsem si, abych nedopadl jako Zelenka, se kterým strašně cítím a fandím mu," připomněl vážné zranění třebíčského útočníka, jenž po naražení na hrazení jihlavským obráncem Marianem Moravou zůstal na značnou část těla ochrnutý.
"Spousta lidí mi říká: není to nic příjemného, ale nemusel ses už také nikdy postavit na nohy. A mají pravdu." Přestože musí Hudler spát výhradně na zádech a svalstvo má podle svých slov oslabené "jako starý chlap", konec jeho utrpení se blíží. "V neděli jsem byl u lékaře na dalším vyšetření a vypadá to, že bych za týden až deset dnů mohl korzet sundat.
Pak přijdou na řadu rehabilitace a do měsíce až měsíce a půl bych snad mohl opět zahájit trénink," plánuje si s nadějí. A kde jinde znovu začít než na Lapači? Budoucnost valašského hokejového klubu je však po nedávném zatčení majitele oddílu Romana Zubíka značně nejistá. "Určitě bych tady rád zůstal. Tedy, podle situace ve Vsetíně, to se teprve uvidí. Ale já věřím, že pokud získáme titul, vydrží tu i hokej," dodal pevně.
