Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hudler: Hrozně rád bych přivezl zlato

19 2003
Praha - Utrmácený z veledlouhé cesty z Detroitu, ale s úsměvem na rtech, se objevil v hale Ruzyňského letiště Jiří Hudler, největší hvězda hokejové dvacítky pro nadcházející mistrovství světa. A zamířil rovnou do Slaného na soustředění za ostatními spoluhráči. "Vánoce? To už ani neznám," říká hokejový světoběžník.

Původně jste měl přiletět v pátek ráno, nakonec jste se musel plahočit přes Benátky. Jste hodně unavený?
No, letět přes Itálii, to není špatné. Je tam teploučko... Ale zapomněl jsem si plavky, to je škoda. (smích) Ale v Benátkách jsem byl jen tři a půl hodiny, takže jsem si dal jen takovou procházku před letištěm. Projížďka v gondole nebyla.

Proč jste se v New Yorku tak zasekl?
Nestihl jsem přestoupit, letadlo z Detroitu bylo zpožděné. A byl docela problém se domluvit i na tomhle náhradním řešení. V New Yorku nejdřív nechtěli moc komunikovat, protože už jim všem končila šichta, ale máme tam parádního spolupracovníka a ten mi se vším pomohl a našel tenhle parádní spoj přes Benátky. Jinak bych ještě pořád trčel v New Yorku.

Co bylo pro vás na začátku sezony lepší. Hrát na farmě nebo nehrát, ale být v prvním týmu?
Ze začátku jsem moc nehrál, měl jsem za sebou jen pár zápasů v přípravě. A to bylo dost nepříjemné, když jsem pak šel na led, cítil jsem, že nejsem tak vyhraný, jak jsem byl zvyklý. Pak mě poslali dolů a tam jsem se zápas od zápasu cítil líp. A dařilo se mi i po návratu do prvního týmu. Tak doufám, že ten herní vzestup bude pokračovat.

V nižší AHL se hraje dost ostře, hráči se často rvou. Jak vám takový hokej seděl?
Je to tam sice ostřejší, ale my, co jsme pendlovali mezi prvním a druhým týmem, jsme nebyli bití. Na rvačky tam byli jiní.

Jste spokojený se svou produktivitou?
Doufám, že se to ještě zlepší, zatím úplně spokojený nejsem. Ale to záleží na tom, kolik času na ledě strávíte. Nejvíc jsem odehrál asi třináct minut za zápas, to už jsem se cítil úplně v pohodě. Ale bude to těžké. V šatně Detroitu co sedadlo, to jméno.

Jak se chováte ke hvězdám Detroitu?
No, když sedíte vedle Shanahana v šatně, nemůžete přijít a říct: Hele, nazdar, jak se máš? Tak, jak jsem byl zvyklý komunikovat s klukama ve Vsetíně, to nejde. Ale jinak jsou to normální chlapi, až jsem byl překvapený, že nemají žádné hvězdné manýry.

Kdo vám z těch všech hvězd v Detroitu nejvíc přirostl k srdci?
Těžko říct. Ale osobností číslo jedna je tam určitě Steve Yzerman.

Komunikují s vámi trenéři, nebo vám jen stroze řeknou: jdeš na farmu, budeš, nebudeš hrát?
Hodně se mnou mluví, měli jsem porady. Když mě posílali na farmu, zdůvodnili mi to tak, že tým teď prohrává, musí se s tím něco udělat a chtějí dát důvěru starším.

Vaše začátky v Detroitu zaštiťoval obránce Jiří Fischer. Jak moc vám pomohl? 
Děsně moc. Ze začátku mi se vším poradil, nevěděl jsem , kam jít koupit auto, kde sehnat apartmán, pojištění... Navíc jsem všemu nerozuměl.

Jak jste na tom s angličtinou teď. Už se domluvíte bez potíží?
Jsou pořád slova, která nechytím, ale celkově to jde. Pořád se potkávám se slovy, které jsem v životě neslyšel. Ale to se poddá.

Kdy jste si vlastně mohl být jistý tím, že vás na juniorský šampionát vedení Detroitu pustí?
Já jsem věřil od začátku, ale jak se postupně zraňovali hráči, začal jsem pochybovat a myslel jsem, že si mě budou chtít nechat v týmu Red Wings. Ale poté, co jsem dal gól v zápase s Buffalem, prohlásil manažer Holland na tiskovce, že drží slovo a že určitě pojedu.

Na dvacítkách se na vás spoléhá jako na největší oporu. Jste na to připravený?
Nějaký tlak tam bude, ale já to mám rád a jsem zvyklý hrát pod tlakem. V Detroitu na mě až takový nápor nebyl, takže si to užiju.

Myslel jste na juniorské mistrovství během sezony, nebo jste to hodil za hlavu a nezabýval jste se tím až do příletu?
Volal jsem si s Ondřejem Němcem, takže jsem nebyl úplně odříznutý od toho, co se tady děje. Ale samozřejmě jsem se soustředil hlavně na to, abych se probojoval do prvního týmu Detroitu. Ale těším se, tohle je pro mě poslední šance po dvou nepovedených juniorských šampionátech něco dokázat.

O ročníku 1984 se mluví jako o povedené kategorii. Jaké má český tým šance prorazit a zahladit neúspěchy posledních dvou let? 
Tenhle tým je velice silný, vědí to trenéři, odborníci i scouti. Viděl jsem v televizi v zámoří, jak se už Kanada vidí jako mistr světa. To bychom jim měli zatrhnout. Za chvíli mi bude dvacet, hrozně rád bych ze svého posledního juniorského mistrovství přivezl zlato.

Máte v týmu nějakou spřízněnou duši? Někoho jako Radka Dudu v seniorské reprezentaci?
Tak to tedy... (smích) To asi ne. Je tam hodně veselých kluků, ale takový exemplář, jako byl Dudlik, tam nemáme.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze