Přestože se tomu brání. "Jakýpak mazák. Tenkrát i teď jdu do zápasu se stejným odhodláním: že tomu dám sto procent."
Jeho vychytralá klička z prodloužení loňského čtvrtfinále patří k nejpozoruhodnějším gólům české hokejové historie. Sem tam mu ji někdo připomene, v kabině si z něho kvůli tomu dělají legraci. Ta otázka se nabízí: Přichází ve stejné fázi turnaje zase nějaká Irglova chvilka?
"Kéž by. Ale já na ten svůj gól z Rigy zas tolik nevzpomínám. Vlastně jsem ho viděl jen jednou. Pustil jsem si ho hned, jak jsme přijeli domů z mistrovství. Od té doby ne," přiznává šestadvacetiletý útočník. "Jen z minulosti se nedá žít. Doufám, že v kariéře dosáhnu ještě i něčeho dalšího."
Před rokem se asi spousta televizních diváků ptala, co je ten Irgl vlastně zač. Od té doby pomohl ve švýcarské lize Davosu k titulu, stal se jednou z reprezentačních opor. Stále není hvězdou kalibru Výborného, i při minulých zápasech v Mytišči komolil stadionový hlasatel jeho jméno na "Igrl".
Ale Rusové si ho díky jeho gólovému políčku pamatují velmi dobře. Kluby místní superligy ho lákají do svých služeb, ruští novináři jej žádají o rozhovor. "To si ale moc nepokecají," říká s úsměvem Irgl.
Před dnešním klíčovým zápasem se nezdá nervózní. Ani unavený. Třeba při pondělním dobrovolném tréninku skákal na led jako první ze všech. Je hladový po dalším úspěchu.
"Utkání proti Rusku, to je jako sedmý zápas play-off," tvrdí. "Postoupit do čtvrtfinále bylo pro nás vlastně povinností. Ještě, že se to povedlo. To by byl velký malér."
Hokejisté bojovali o samotné čtvrtfinále proti Kanadě, nesměli po 60 minutách hry prohrát. Neprohráli.
Když pak kouč Hadamczik popisoval vteřiny hrůzy ze závěru boje, vybavil si konkrétní moment: jak Irgl neskočil do jedné z nebezpečných střel soupeře. Dostal za to forvard Vítkovic vyčiněno? "Kouč mi vytýká spoustu věcí každý den," naznačuje s úsměvem.
Každý den? Snad je tedy čas na změnu. Pokud dnes Irgl zopakuje svůj kousek z loňska, pak výtky určitě vystřídá pochvala. Velká pochvala.
