Dlouho se spíš mračil, přestože po ostré zasekávačce perfektně předložil puk Moranovi, který zvýšil na 2:0. Nevedlo se mu, jak si asi představoval. Zadáci i kolegové z útoku, Hrdina s Millerem, jej okamžitě hledali pasy. Pokud si jej nevšimli, upozornil je Jágr netrpělivým zaklepáním čepelí na led.
Jakmile cítil, že by mohl uspět, agresivně chodil do soubojů. Ve druhé třetině vystartoval na Nedvěda, u mantinelu v obranném pásmu mu vypíchl kotouč, na pár metrech pláchl Leetchovi a sám uháněl na brankáře Hniličku. V poslední chvíli jej Leetch zezadu zahákoval za nohu a zatáhl. Jágr se zřítil k hrazení a našel si sudího vyčítavým pohledem. Devorski ovšem neodpískal ani trestné střílení, ani beka Rangers nevyloučil.
Hnilička při svém debutu v soutěži svému katovi, krajanovi z Kladna, stejně neunikl. V osmatřicáté minutě na pravém křídle Jágr napřáhl a bleskovou ránou snad z patnácti metrů skóroval. Publikum zdravil ukazovákem a prostředníkem. Nejprve je políbil, vzápětí sepjaté vztyčil ke stropu haly.
Ojedinělým zakončením nejvíc zaskočil ty, kteří ho dobře znají. Vždyť se zpravidla prosazuje střelou švihem. Už teď se na něj na lavičce šklebil Barnaby a chystal se kapitána popíchnout.
Větší překvapení však mělo teprve přijít. Chvíli před koncem srazil nováček Ference z Pittsburghu domácího l ídra Nedvěda.
Ihned se na něj sesypali tři mstitelé. Po jednom z nich skočil i Jágr, který se od bitek drží dál. Popadl rozlíceného Stevense a postupně jej odvlekl stranou. Na udivenou střídačku pak namířil obličej s vyčerpaným úsměvem. Zakroutil hlavou, jako by se sám divil, na co se to dal.
Jakmile cítil, že by mohl uspět, agresivně chodil do soubojů. Ve druhé třetině vystartoval na Nedvěda, u mantinelu v obranném pásmu mu vypíchl kotouč, na pár metrech pláchl Leetchovi a sám uháněl na brankáře Hniličku. V poslední chvíli jej Leetch zezadu zahákoval za nohu a zatáhl. Jágr se zřítil k hrazení a našel si sudího vyčítavým pohledem. Devorski ovšem neodpískal ani trestné střílení, ani beka Rangers nevyloučil.
Hnilička při svém debutu v soutěži svému katovi, krajanovi z Kladna, stejně neunikl. V osmatřicáté minutě na pravém křídle Jágr napřáhl a bleskovou ránou snad z patnácti metrů skóroval. Publikum zdravil ukazovákem a prostředníkem. Nejprve je políbil, vzápětí sepjaté vztyčil ke stropu haly.
Ojedinělým zakončením nejvíc zaskočil ty, kteří ho dobře znají. Vždyť se zpravidla prosazuje střelou švihem. Už teď se na něj na lavičce šklebil Barnaby a chystal se kapitána popíchnout.
Větší překvapení však mělo teprve přijít. Chvíli před koncem srazil nováček Ference z Pittsburghu domácího l ídra Nedvěda.
Ihned se na něj sesypali tři mstitelé. Po jednom z nich skočil i Jágr, který se od bitek drží dál. Popadl rozlíceného Stevense a postupně jej odvlekl stranou. Na udivenou střídačku pak namířil obličej s vyčerpaným úsměvem. Zakroutil hlavou, jako by se sám divil, na co se to dal.
