Není to pro českého novináře příjemný pocit. Jako by lidé v Capitals tu éru chtěli vymazat z dějin. V aréně Verizon Center visí stovky, možná tisíce fotografií minulých i současných hvězd klubu. Pivoňka, Bondra, Langway, Gartner, Ovečkin, Ovečkin, Ovečkin... Ovečkin.
Ale nikde fotka Jaromíra Jágra. Jeden z nejlepších útočníků v historii NHL přitom za Washington hrál dvě a půl sezony, nasbíral 201 bodů. Z Pittsburghu ho v létě 2001 přivedli jako největší eso ligy.
"Poprvé v dějinách budou všechny zápasy Capitals k vidění v přímých přenosech. Jágrův dres s číslem 68 je druhý nejprodávanější v NHL, hned za Lemieuxovou šestašedesátkou. Předprodej permanentek na Capitals vyletěl z 2 900 skoro na 12 000," referoval jsem tehdy čtenářům MF DNES.
S Jaromírem za Stanley Cupem
Dobře si pamatuju tu euforii, když Jágr v premiéře překonal slavného Brodeura blafákem do bekhendu a pomohl Washingtonu smést New Jersey 6:1. Ve městě se hned mluvilo o Stanley Cupu.
Jágr si pochvaloval prostředí, partu, trenéra. Přátelil se s majitelem klubu Tedem Leonsisem, který mu platil 11 milionů dolarů za rok. Jenže záhy se zjistilo, že geniální superstar do Capitals nepasuje. "Nevím, proč mě sem brali, když mě pořádně nenechají hrát," lamentoval Jágr.
Leonsis tu dobu popsal ve své autobiografii: "Strašně moc jsem chtěl Stanley Cup. A tak jsme získali Jágra. Nafoukl jsem náš rozpočet tak, že to nebylo moudré. A už vůbec nebylo vtipné, že čím víc peněz jsem utratil, tím horší jsme byli. Mám Jaromíra rád, obdivuju ho, přeju mu vše nejlepší. Ale on nechtěl být součástí klubu. Jen se toužil dostat z Pittsburghu."
Jágr se přel s trenéry. Byl zvyklý chodit na led, kdykoliv se mu zachce. Jenže ve Washingtonu panovalo rovnostářství.
"Jaromírův talent byl zároveň i jeho problémem," líčí Leonsis ve své knize. "Ostatní mu odevzdali puk a dívali se. Přestali hrát. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli sestavit soudržný tým, bylo Jágrovo angažmá naprostou pohromou. Mančaftu se nedařilo, kabina byla rozdělená na skupinky, fanoušci absolutně nešťastní. Za jeden rok jsme prodělali 35 milionů."
Hrál se zlomenou rukou
Capitals v první sezoně s Jágrem ani nepostoupili do play-off. V té druhé ano, jenže... "Krátce před koncem základní části Jágra někdo holí praštil přes zápěstí a zlomil mu ho," vzpomíná Leonsis.
"Tajili jsme to. Jaromír měl ruku jen zatejpovanou. Šli jsme proti týmu, který byl stejně tak dobrý jako náš (Tampa). A Jaromír musel hrát s frakturou zápěstí. Lidé samozřejmě křičeli: Jágr je mizera, zkazil play-off. On přitom sotva držel hokejku. Jen to, že skočil na led, byl od něj statečný čin."
V sezoně 2003–2004 už snad každý viděl, že Jágrova mise ve Washingtonu spěje ke krachu. V lednu ho Capitals vyměnili do New Yorku. A od té doby se ho snaží vymazat z paměti. Snad jen když přijel jako soupeř s Rangers, věnovali mu diváci pozornost a zle na něj bučeli.
V posledních letech zachvátila fanoušky "oviemanie". Ruského kanonýra přijali za svého. Zbožňují ho, ačkoliv s ním Capitals v uplynulých pěti ročnících Stanley Cupu vyhráli jen jednu sérii. A Jágr? Ten je tabu.
Jágra vůbec neřeš!
Lidí s jeho dresem na zápasech "Caps" je jen o pár víc než žraloků v českých rybnících. Když z farmy do 
prvního mužstva povýšil brankář Michal Neuvirth, napadlo ho, že se zeptá na legendárního krajana. "Jenže maséři mi hned odsekli, ať to vůbec neřeším," říká. "Nikdo se tu o něm nebaví."
A není to náhoda, což přiznává i viceprezident přes komunikaci Nate Ewell: "Jágr u nás nehrál v době, na kterou by měl být nějak výjimečně hrdý. Ale co se týče těch fotek, souvisí to ještě s jednou věcí. Tehdy se používaly dresy s jiným logem a jinou barevnou kombinací a my se teď snažíme držet našeho originálního znaku a barev."
Washington žije novou hokejovou érou. A Jágr? Ten jako by zmizel na Mars. Nebo aspoň na Sibiř.
