Oba týmy se řadí k favoritům na titul, v jejich hře byl velký rozdíl.
Neměli jsme šanci. Nejhorší hráč Ufy byl lepší než náš nejlepší. Zatím na ty nejlepší týmy nemáme.
Proč byl takový rozdíl?
U nich nevíš, kdo je bek a kdo útočník. Mění si pozice, je těžké je uhlídat. Na ledě působí jako celek. U nás jeden hraje a čtyři na něj koukají.
Jak to vlastně v Omsku po takové porážce vypadá v kabině?
Úplně jinak než v NHL. Tam by po takovém zápase dali někteří trenéři týmu ještě jeden trénink. Nebo by se druhý den bruslilo dvě hodiny bez puku. Tady byl dobrovolný trénink.
O Rusku se přitom vždy mluvilo jako o místu drsných tréninkových metod. Ani před zápasem s Ufou jste moc netrénovali.
To nebyl v podstatě žádný trénink, to bylo taky volno.
Přesto, i když jsou tréninky dobrovolné, vy jste na všech.
Jasně. Jsem zvyklý z NHL, že se hodně trénuje a hraje každý den. Bral bych tady tréninky dvakrát denně.
Aspoň byste se při nich zahřál, když vám doma ještě netopí. Přítelkyně Inna říkala, že vám z haly přivezou přímotop. Jak to dopadlo?
To říkala? Hm. Inně byla zima, tak běhala a už se zahřála.
V Rusku hrajete s helmou "skořápkou". Je to tím, že je tady větší hřiště a daleko méně střetů než v NHL?
Je to úplně jiný hokej. Tu helmu mi přivezla až Inna. Je strašně těžké ji sehnat. Třicet let se nevyrábí.
Kdy jste se rozhodl, že 4. listopadu nastoupíte v přípravném utkání se Slovenskem, které se bude hrát v rámci oslav sta let českého hokeje?
Já ani nevěděl, že nějaký zápas je, to mi volal Růža (reprezentační kouč Vladimír Růžička). Hlavně nevím, jestli v té době budu mít volno.
Takže to ještě není na sto procent?
To není nikdy nic, ale když budu moct, tak přijedu.
V Česku teď hrajete i v televizní upoutávce na české předsednictví v Evropské unii s názvem Kostka cukru. Odpalujete ji lžičkou na fotbalového brankáře Petra Čecha. Setkali jste se při natáčení?
Točilo se to narychlo před mým odjezdem do Ruska. A dělalo se to po částech, takže tam Petr se mnou nebyl. On by tu kostku stejně nechytil (smích).
