Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jágr o smrti spoluhráče: Alexej přijel, sedl si a umřel

Jaromír Jágr před odletem do Omsku - Jaromír Jágr hovoří s novináři na ruzyňském letišti v Praze, odkud odletěl do svého nového působiště v ruském Omsku. | foto: Jan HroudaČTK

15 2008
Těžko jste někdy mohli vidět Jaromíra Jágra zlomenějšího. České hokejové hvězdě při pondělním zápase Kontinentální ligy zemřel kamarád Alexej Čerepanov. Krutá rána. Nečekaná. Ti dva byli jak hokejový učitel a žák. Pro mladičkého Rusa byl Jágr vzorem. České číslo 68 si Čerepanova oblíbilo pro jeho píli a šikovnost.

MF DNES se včera Jágrovi dovolala zrovna ve chvíli, kdy se hokejista vracel domů z Čechova, kde se hrálo osudné utkání. Otřesený Jágr mluvil potichu, jen s obtížemi přemáhal smutek.

Křištálová lupa

Dá se vůbec popsat, jak vám je?
Hrozně těžko se mi o tom mluví. Ten šok je  nepopsatelný. Měl jsem k Alexejovi blízko. Byl to obrovský hokejový talent. Kluk, který na sobě pořád pracoval, aby byl lepší.

Jak se to vlastně stalo?
Ljoša přijel z ledu, sedl si na střídačku. A umřel (nadlouho se odmlčí). Pořád to nechápeme. Něco u něj muselo být hodně v nepořádku. Jinak to přece není možné.

Prý bylo na vině nedostatečné zdravotnické zabezpečení stadionu.
To nemůžu komentovat. Co jsem viděl, tak lékaři odvedli dobrou práci. Nemůžu nikoho obviňovat.

Ruští novináři nejdřív přišli s tím, že zemřel po střetu s vámi.
Nic takového se vůbec nestalo. Nechápu, kde se to vzalo. Asi chtěl někdo takovou zprávou zaujmout, stačilo dát jméno Jágr do titulku.

Takže novinářská kachna.
Ani se to nemohlo stát. Já přece se Ljošou vůbec nehraju. Oba jsme pravá křídla. Teda – on byl pravé křídlo... (mlčí). Je to strašné. Hrozné.

Budete teď po takové tragédii s týmem vůbec trénovat?
Vůbec nevím. Zrovna jsme přiletěli do Omsku. Absolutně netuším, jak to bude dál.

Nevezme vám kamarádova smrt chuť do hokeje?
Víš co? To je... (hledá slova) Jak bych jen odpověděl... Nejde o nic příjemného, to je jasné. Pořád si to vybavuješ. Dokola. Ještě před pár hodinami seděl ten kluk vedle tebe v kabině a smál se, vtipkoval. Najednou tam není.

Může to vůbec přebolet?
Čas to snad zahojí. I když – já vážně nevím. Těžko říct.

Je to nejhorší věc, která vás s hokejem potkala?
Určitě. Navíc čím jsi starší, bereš takové věci jinak.

Jak to myslíte?
No, nevím, jestli jsem se teď vyjádřil úplně přesně. Ony se dají stejně takové zážitky špatně srovnávat. Pamatuju si, že když jsem ještě hrával československou ligu za Kladno, jeli jsme k zápasu do tehdejšího Gottwaldova. Bylo to první domácí utkání soupeřů po tom, co se při hokeji zabil jejich bek Luděk Čajka.

To se stalo v roce 1990, v Košicích.
Ano, přesně tak. Jenže Čajkova smrt, to bylo něco docela jiného. On tenkrát v rychlosti dojížděl zakázané uvolnění a udeřil se do hlavy. Něco se stalo. Mělo to nějaký zjevný důvod.

Tentokrát důvod tragédie na první pohled patrný nebyl.
No právě. Vůbec mi to nejde do hlavy. Budu se opakovat: je to hrůza. Nepopsatelná.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze