Nevysoký muž se po aréně ve švýcarském Bernu, odkud Rangers cestovali do Česka, pohyboval sebejistou chůzí a s doutníkem v ruce. MF DNES s ním udělala rozhovor, když se ležérně opíral před kabinou o zeď.
I když na povídání očividně neměl náladu.
"Rozhovor? Proč? O čem?" byla první slova pětašedesátiletého bosse.
Proč? Třeba proto, že s Rangers máte hrát v Česku.
A domluvili jste si to s člověkem, který má u nás v klubu na starosti public relations?
Ne. Prostě vás tu vidím, tak to zkouším.
Takže ten PR chlapík nedělá svou práci dobře? Máme ho vyhodit?
To snad ne. Jde mi jen o pár otázek.
Tak to zkusme. Ale na co se chcete vůbec ptát?
Například na Prahu. Už jste v ní byl, že?
Ano, jistě. Hezké město. Nejlepší vzpomínku mám z roku 1989. Tehdy jsem byl u toho, když statisíce lidí na setmělém náměstí svítily se zapalovači a oslavovaly revoluci. Lidé byli nadšeni, že ruští vojáci odejdou brzy ze země pryč. Byl jsem přímo v centru dění, jsou to skvělé vzpomínky.
Co jste tehdy v Československu dělal?
Přiletěl jsem sledovat hráče jménem Vladimír Růžička.
Víte, že je z něj kouč české reprezentace?
Samozřejmě. Několikrát jsem s ním v poslední době telefonicky hovořil. Úplnou náhodou jsem nedávno měl ještě jeden hovor do Česka. Mluvil jsem s Jaroslavem Pouzarem, se kterým se známe z Edmontonu. Prý ho pustili z nemocnice, tak se musíme v Praze potkat. Jasná věc: s lidmi z Česka jsem toho zažil dost.
Dokonce i klubu, kterému nyní šéfujete, se ještě loni říkalo Czech Rangers. Skončila už tahle éra?
Všechno kolem nás se mění. Hráči stárnou, soupisky se promíchávají, situaci ovlivňuje i kolísání platového stropu. Bohužel jsme nebyli schopni udržet si Jaromíra Jágra, protože nemůžeme konkurovat penězům, které dostane v Rusku. Teď mi rozhodně chybí, je to skvělý kluk.
. Smlouva na rok? Číslo 68 v New Yorku raději skončiloNe, z manažera Rangers Glena Sathera nedostanete nic ve stylu: "To já jsem rozhodl, že Jágr u nás skončí." V jeho očích byl přesun čísla 68 z New Yorku do Omsku čistě hokejistovým rozhodnutím. Je i není to pravda. Jágr měl zájem zůstat, jen chtěl dlouhodobější kontrakt. Naposledy byla řeč o dvouleté smlouvě na 15 milionů dolarů.
|
Mluvili jste spolu od chvíle, kdy začal hrát v Rusku?
Náš asistent trenéra Mike Polino se byl v Omsku podívat na třech nebo čtyřech zápasech. Sám Jaromír volal zhruba před týdnem našemu kouči Tomu Renneymu, bavili se spolu asi půl hodiny. Pořád jistým způsobem zůstává v kontaktu s Rangers, máme s ním dál skvělé vztahy.
O vás dvou s Jaromírem se dlouho říkalo, že jste blízcí přátelé.
Jistě. Opravdu ho osobně ohromně uznávám, je to báječný chlapík.
Není rázem v kabině Rangers méně smíchu?
Snad, těžko říct. Vážně mi chybí. I na ledě. Vím, že je to velmi dobrý hráč. Bohužel to dopadlo takhle.
Protože trval na dlouhodobé smlouvě?
No, bylo to zamotané. Jarda má svůj věk. My zkrátka v podobné fázi nemůžeme konkurovat ruské nabídce. Sám si vybral.
Sám? Nemohl jste udělat víc?
Podívejte, řeknu to takhle: vím, že Jarda na sobě pořád tvrdě pracuje, udržuje se ve formě, dává góly. Ale nedá se nic dělat, náš tým se mění a omlazuje.
Udržet si za každou cenu Jágra, nebo ho nechat jít. Bylo to nejtěžší rozhodování, které jste jako manažer musel dělat?
Jedno z mnoha těžkých rozhodování. Jistě, bylo to dost komplikované. Ale udělali jsme, co jsme chtěli udělat. A on se také rozhodl podle sebe. Nikdo nemůže nikoho obviňovat.
Jenže jakmile Jágr odešel, s Rangers to vypadá všelijak. Alespoň podle přípravných zápasů, které se mužstvu moc nevedly.
Není to nic, čeho bychom se měli dvakrát obávat. V předsezonních zápasech se tým teprve dává dohromady. Nehraje vždycky v optimální sestavě. Náš program byl kvůli cestě do Evropy dost našlapaný, nebylo to pokaždé jednoduché. Ze čtyřiceti adeptů pro první mužstvo se musí vyloučit spousta hráčů, to není snadný proces.
Jedním z nich byl také Petr Nedvěd. Nepřekvapilo vás, jak výtečně si vedl?
Uznávám, hrál v přípravě velmi dobře. Dorazil ve skvělé formě.
Ale?
Zase jsme se dostali do zapeklité situace, jestli dát přednost klukovi, kterému je něco přes dvacet, nebo sedmatřicetiletému veteránovi. Ukázali jsme na mladšího. Tak to chodí. Petr v kempu hodně dřel, předvedl se v dobré formě. Jenže hokej sám o sobě se už dost změnil.
Jak?
Moc záleží na rychlosti, tvrdosti. Máme možnost ponechat si v mužstvu mladé kluky, kteří tohle splňují. Je jim třeba dvaadvacet. A pokud jsou stejně dobří jako ten sedmatřicetiletý, musíme si vybrat je.
Právě tohle je zřejmě hlavní změna Rangers pro éru po Jágrovi, že? Více rychlosti, dynamičnosti, mládí.
Přesně tak. Podle těchto kritérií nepostupujeme jenom my, ale všichni v NHL. Jinak to ani dělat nemůžete. Rychlost? To je dnes první pravidlo úspěšnosti. Žijeme v době, kdy se v NHL mnohem úzkostlivěji posuzuje každé hákování a faul hokejkou. Hokej se víc než kdy jindy stal sportem pro mladé lidi.
V jaké hokejové disciplíně je tedy současný tým Rangers lepší než ten loňský, s Jágrem v sestavě? Právě v rychlosti?
Těžko soudit. Už jenom proto, že jsme ještě se současným týmem neodehráli jediné ligové utkání. Až se tak stane, budeme chytřejší. A víte, co mě tak napadá?
Netuším.
Neříkal jste před chvílí, že jde jen o pár otázek? Skončíme to, ano? Tohle už je přece hotový příběh!
