Proslýchá se, že by ve Vancouveru mohl vést reprezentaci Vladimír Růžička. A ten naznačil, že by vás rád viděl v týmu. Vy jste však prohlásil, že s národním mužstvem končíte. Existuje naděje, že byste změnil názor?
Myslím, že bychom neměli předbíhat. Do olympiády zbývají ještě tři roky a já nevím, co bude za dvanáct měsíců. Ani netuším, jestli budu dál hrát v NHL, nebo se vrátím zpátky. Možná za tři roky vůbec hrát nebudu. Člověk nikdy neví. Samozřejmě udělám maximum proto, aby se to nestalo, ale všichni víme, že záleží na zdraví a momentální formě. Pokud budu průměrný hráč, nemá cenu se někam cpát.
V Rangers máte smlouvu sice už jenom na sezonu, ale klub na vás může uplatnit opci. Nebo se mýlím?
Já to beru tak, že je to můj poslední rok v NHL. Pokud se opce využije, tak zůstanu. Ale já se na sezonu připravuju tak, že je to můj poslední rok v Rangers.
Říkáte, že se nechcete cpát do reprezentace, pokud budete průměrný hráč. Co když jím budete i v NHL?
Budu se rozhodovat podle svého pocitu. Pokud budu cítit, že jsem pro mužstvo platný, rád budu pokračovat. Pokud takový pocit mít nebudu, tak je zbytečné to lámat přes koleno a radši přejdu do nějaké nižší soutěže.
Máte za sebou první sezonu jako kapitán Rangers. Stálo vás to víc psychických sil?
To určitě ne. I když New York je zvláštní místo. Je tam obrovský tlak, pokud se vám nedaří. Tohle prostě nesmíte vůbec vnímat. Vedení i spoluhráči mi hrozně moc pomohli. V týmu byla spousta osobností, takže všechno fungovalo víceméně bez problémů. Dělal jsem si svou práci jako vždycky. Já byl vedoucí muž na ledě a pak byli jiní hráči, kteří to řídili mimo něj.
Měl jste jako kapitán k hráčům po sezoně proslov?
To ne, ale během sezony došlo k situacím, kdy jsem jako kapitán musel něco říct. A nejenom já, ale i starší a zkušenější hráči. My musíme ukázat cestu, kudy by se mělo jít. Měl jsem ale pocit, že v našem mužstvu nebylo potřeba nic říkat, každý věděl, o co jde. Někdy je zbytečné mluvit. Někdy míň znamená víc.
Kdy vás přebolelo vyřazení ze Stanley Cupu?
Je to sport a k němu emoce patří. Byl jsem zklamaný, protože jsem měl pocit, že jsme nebyli daleko od toho, abychom postoupili. Play-off je těžké, rozhoduje každý moment, každá promarněná šance. My jsme tu největší měli v pátém zápase, kdy jsme vedli 1:0, zbývalo jedenáct vteřin do konce a Buffalo nám dalo gól. To byl klíčový moment, kvůli kterému jsme prohráli celou sérii.
A jak bylo se sezonou spokojené vedení?
Každý hráč měl individuální schůzku s generálním manažerem a trenérem. Myslím, že vedení bylo spokojené, protože jsme bojovali a hráli vyrovnanou partii s vítězem základní části.
Během play-off jste byl chválený. Cítil jste se na vrcholu sil?
Cítil jsem se líp než během základní části. Když jste unavený, máte dvě možnosti. Buď odpočívat, nebo trénovat ještě víc. Já vždycky věřil té druhé variantě. Vím, že když budu víc makat, na ledě se mi to vrátí. V play-off se může hrát na sedm zápasů a pak už rozhoduje fyzická síla. Proto musíte být dobře připravený, abyste měl nad protihráči v rozhodujících chvílích navrch.
Limitovalo vás zraněné rameno, kvůli kterému jste byl loni na operaci?
Začátek sezony byl hodně těžký a cítil jsem na sobě, že nejsem tak silný jako obvykle. Čekal jsem, že rehabilitace bude daleko rychlejší. Ale zabralo docela dlouhou dobu, než se mi síla vrátila. V pořádku jsem se cítil až měsíc před play-off.
V čem byl problém?
Když jsem přestal rameno jeden dva dny posilovat, hrozně zesláblo. Teď mám tři a půl měsíce času, abych se dal dohromady. Musím dohnat všechno, co jsem za poslední dva roky nestačil.
Zdravotně jste tedy zcela v pořádku?
Cítím se úplně zdravý. Letos jsem měl štěstí, že jsem nechyběl v žádném zápase, protože jsem se ani jednou nezranil. Konečně budu moct celé léto trénovat naplno. Zapracovat musím na vrchní části těla. Ta mi zeslábla, cítím to na sobě. I ta střela nebyla taková, na kterou jsem zvyklý. Proto jsem nedával tolik gólů. Gólmani jsou dobří, a pokud nemáte sílu a dobrou prudkou ránu, těžko se můžete brankově prosazovat.
Jak velkou chuť máte trénovat?
Chuť je vždycky. Před každou sezonou věříte, že byste mohli dosáhnout úspěchu. A pokud vedení Rangers podepíše hráče, které má, budeme daleko silnější.
Padlo už v tomto ohledu nějaké jméno?
Nejdůležitější bude prodloužit smlouvu s Nylanderem. Vedení chce získat jednoho obránce a útočníka. Středového hráče k Shanahanovi a k Averymu. Těžko říct, kdo to bude, protože zájem ostatních mužstev o tyhle hráče je velký. My máme výhodu, že jsme na tom dobře s platovým stropem, rozhodovat totiž budou finance. Na trhu jsou volní Gomez, Drury nebo Briere.
Smlouva skončila i Shanahanovi, jak to vypadá s ním?
To nevím, ale určitě musí zůstat, abychom pokračovali ve směru, který byl nastolen. Škoda, že se zranil. Sice hrál dobře, ale po otřesu mozku na něm bylo vidět, že to nebylo takové jako na začátku sezony.
Zase jste byl suverénně nejlepší český hráč. Neříkal jste si, že vám mladší půjdou víc po krku?
Nemyslím si, že bych měl nějak zvlášť dobrou sezonu. Navíc jsem nesledoval statistiky, protože jsem věděl, že nemám šanci vyhrát kanadské bodování.
Přes léto kolem vás bývá humbuk, nemáte z toho strach? Budete se snažit být víc v ústraní?
To spíš záleží na vás, na novinářích. Pokud mi dáte pokoj, tak budu v ústraní. Pokud mě budete nahánět, bude to těžší. Určitě se budu soustředit na trénink a většinu času strávím na Kladně. Pokud byste mě chtěli najít někde v Praze, tak máte smůlu.
