V Pittsburghu během aktuální sezony oslavují půlstoletí populárního klubu z „Ocelového města“. K nejvýraznějším momentům jeho padesátileté historie patří právě první zisk Stanley Cupu v roce 1991 a jeho následná obhajoba.
U obou triumfů byl i tehdy dvacetiletý Jágr, dospívající benjamínek s nezaměnitelnou hřívou vykukující zpod helmy.
Jágr už tehdy patřil k zásadním postavám Penguins, pod oba tituly se podepsal 37 body ve 45 zápasech play-off i několika výjimečnými akcemi. Tu nejpamátnější předvedl ve finále proti Chicagu, když obešel čtyři hráče, včetně svého krajana Františka Kučery, a ranou bekhendem překonal Eda Belfoura.
Nejlepšího gólmana ligy, obhájce Vezinovy trofeje.
Jágr nakonec v Pittsburghu strávil jedenáct sezon a stal se nejlepším hokejistou planety. Pětkrát ovládl kanadské bodování, byl i kapitánem. V dějinách Penguins má i přes hořký odchod své místo. Nepochybně patří mezi legendy.
Ostatně sám klub se mu nedávno poklonil předáním plakety z kusu střechy slavné haly Civic Arena, přezdívané „iglú“. Právě na jejím ledě dobývali Lemieux a spol. oba tituly. Sešli se ovšem, vzhledem k pár let staré demolici původního stadionu, v PPG Paints Areně.
Jágr chyběl. Měl ovšem přijatelnou omluvenku.
Nepřijel, protože jako jediný z šampionů z let 1991 a 1992 stále hraje hokej. A v sobotu večer bojoval za Floridu proti Ottawě. Nejstarší hráč NHL nebyl jediným, kdo se nedostavil. Kvůli manažerským, respektive trenérským povinnostem nemohli přijet Ron Francis a Ulf Samuelsson, oba působící v organizaci Carolina Hurricanes.
Sraz zmeškal i Joe Mullen, asistent trenéra Philadelphie. Pouze Jágra ovšem zastavila aktivní hráčská kariéra. Ve čtyřiačtyřiceti letech by si stejně na sešlosti šampionů připadal třeba vedle šedesátiletého Trottiera jako „mladé ucho“.
