Jágr: Pořád hrajeme, na básničky nemám čas

Washington - Tak se mi v NHL povedlo pár zápasů...Jenže spousta lidí si teď myslí, že tolik bodů budu dělat pořád! Jakmile dám třeba jenom jeden gól za večer, začnou se ptát: „Hele, co se s tím Jágrem stalo?“ Zrovna jsme uprostřed období, kdy hrajeme šest zápasů v devíti dnech. Když mi to jeden novinář povídal, napadlo mě: No to je nádhera! Už teď se nemůžu pohnout! Kromě tréninků a zápasů vlastně na nic není čas. Přítelkyně Andrea odletěla do Prahy na zkoušky. Strávila tu s námi svátky, což bylo fajn. I v zimě je tady u Washingtonu docela teplo a ani dny se tolik nekrátí jako doma. Párkrát jsme se byli podívat v okolí.

Kde? Jo, já bych vám to prozradil a vy byste tam jezdili taky... Ale nikam daleko jsme se nedostali. Vážně není čas.

V Pittsburghu jsem to míval na zimák kousek. Teď je to jinačí, kamkoliv jedeme, je to strašná dálka. Do centra Washingtonu to mám padesát kilometrů, cesta do tréninkové haly taky zabere skoro půl hodiny. Ani básničky nestíhám psát. Při mistrovství světa jsem se na pokoji nudil. Teď není šance.

Ještě že jsme tenhle týden aspoň hráli doma. Nemusíte se trmácet po hotelech, někde hodinu čekat na jídlo. Máma mi vaří...

Když za mnou dorazí kamarádi z Česka, občas sedíme u Playstation a mydlíme fotbal. Jenže teď je tady jen táta - a to pro mě vůbec není soupeř. Ty jeho ruce...

Koncem roku mi to nešlo a on mi zkoušel radit. Ale z tribuny to vidíte úplně jinak. Mluvit do toho umí kdekdo. Na ledě máte na rozhodnutí setinu vteřiny. Taky ten rozhled vám chybí. Nejvíc jsem si musel pomoct sám.

Prospělo mi, že mi do útoku konečně postavili Kipa Millera. Ten kluk není žádná hvězda. Na druhou stranu je to inteligentní hokejista a rozumíme si. Dlouho jsme spolu hráli v Pittsburghu.

A jestli mám to nejhorší za sebou? Uvidíme... Vždycky říkám, že nejdřív musíte překonat tu nejhlubší krizi, než se dostanete na vrchol. Začalo se mi dařit a všichni nás vidí ve finále Stanley Cupu. Vlastně už mi k tomu vrcholu chybí jenom kousíček. Malinkatej...