Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jágr se po dlouhé pauze těší na zápasy

15 2004
Praha - Špatně spal, ještě si nepřivykl na časový posun po návratu z Ameriky. Když ale hokejový útočník Jaromír Jágr ve čtvrtek předstoupil před novináře, byl tradičně usměvavý, vstřícný. V pátek ho čeká první zápas v reprezentačním dresu po dvou letech. V Moskvě nastoupí proti Rusku. „Měl jsem dlouhou pauzu. Asi to nebude ono, ale těším se,“ tvrdí.

Máte za sebou první noc v hotelu Corinthia Towers. Jak se vám spalo?
Pořád to mám po návratu z Ameriky otočené. Šel jsem si lehnout celkem brzo a vzbudil jsem se po čtvrté hodině ráno. Koukal jsem se na televizi, na chvíli ještě usnul. Ale to už není pořádný spánek. Z Ameriky do Evropy je aklimatizace těžší, než na druhou stranu. Už jsem myslel, že je to v klidu, ale nebylo. Přitom mám zpravidla spánek dobrý.

Je o tým v hotelu dobře postaráno?
To je. Zázemí je výborné, jídlo skvělé. Starají se o nás, jako bychom byli už mistři světa. Doufám, že je nezklameme (smích).

Už za sebou máte první tréninky v Sazka aréně. Jak se vám líbí?
Pro hráče, kteří nejsou v NHL, je to krásná hala. Pro nás, kteří hrajeme v NHL, je normální. Nic zvláštního. Výborné zázemí, výborné prostředí. Kontroly jsou přísné… Led je veliký, až moc (smích).

V hale není příliš kvalitní led. Jak se vám na něm bruslilo?
Na led to nesvádím, pořád říkám, že to je ve mně. A nesmíte zapomenout na to, že jsem přijel z New Yorku. Jakýkoli led je lepší, než ten v Madison Square Garden.

Jak dlouho vám bude trvat, než přivyknete na evropský styl hokeje?
Samozřejmě je tady hokej jiný než v NHL. Není problém zvyknout si na spoluhráče, spíš na široký led a zjistit, jakým nejlepším způsobem na něm hrát. Jestli si jezdit pro puky, nebo čekat u modré. Chvilku to bude trvat, ale od toho máme tréninky a přípravné zápasy. Třeba Švédové na olympiádě hráli tak, že se křídla nevracela a beci jim puky nahrávali a tak se snadno dostávali do třetiny. Jiná mužstva se zase pro puky vracela dozadu. Uvidíme.

Před dvěma lety jste po skončení mistrovství světa ve Švédsku prohlásil, že jste smůla nároďáku. Už vás tyto černé myšlenky opustily?
To uvidíme po turnaji. Všechno je loterie, o štěstí. Kdykoli ale byla šance hrát za nároďák, tak jsem přijel. Tedy, když jsem nebyl unavený, nebo se necítil špatně. Každý start na mistrovství světa, nebo na olympiádě je svým způsobem zvláštní. Letos s je to navíc doma. Takže je logicky velký zájem diváků, novinářů a všech lidí v Čechách.

Už jste ten zvýšený zájem osobně pocítil?
To člověk pozná hned, když sem přijede, vidí zájem lidí a čte noviny. Hned ví, že se něco zvláštního děje. Podle mě to bude ještě horší, až ten turnaj začne. Ale záleží jenom na nás.

Pokud bude stávka v NHL, chcete hrát v příští sezoně v Rusku. Budete se i proto chtít v pátek v Moskvě hodně vytáhnout?
Je mistrovství světa, všechno odevzdám přípravě. Jedu si tam akorát vyzkoušet styl hokeje, abych se dostal do kondice, zvyknul si na tempo. Přijedeme před zápasem a hned odjedeme, takže na nic nebude čas. Ale na zápas se těším. Měl jsem dlouhou přestávku. Skončil jsem dřív, poslední dva zápasy jsem nehrál. Sedmnáct dní jsem nebyl na ledě a v mém věku je to dlouhá pauza. Vím, že to ještě nebude ono, ale pořád je lepší hrát, než jenom trénovat, nebo sedět.

Budou vám stačit dva přípravné zápasy, v nichž můžete nastoupit, k tomu, abyste se s týmem dostatečně sehrál?
Po přípravných zápasech budou ještě utkání ve skupině. Tím nechci tvrdit, že nejsou důležitá. Každý soupeř je kvalitní a víme, co se stalo Rusákům v roce 2000 na domácím mistrovství. Jsem si vědomý toho, že to nebude jednoduché, ale pořád to nebudou nejdůležitější zápasy. To bude ten sedmý, čtvrtfinále. Tam je důležité, aby bylo všechno perfektní.

Hokejisté pořadatelské země vyhráli mistrovství světa naposledy v roce 1986. Čím to podle vás je?
Podle mě je to náhoda. Pořád tak styl tohoto turnaje tak beru. Je to víc o štěstí, než o umění. Ať je to olympiáda, nebo mistrovství světa, pořád je turnaj o jednom zápase. Vždycky jsem si myslel, že byl spravedlivější systém, když hrál každý s každým, jako třeba v Praze v roce osmdesát pět. Nejlepší mužstva si to rozdala mezi sebou. Bylo to lepší i pro diváky, protože sice neviděli dramatičnost play-off, ale viděli by nastupovat Čechy proti všem kvalitnějším mužstvům. Ale systém je takový, nedá se nic dělat.

I známá tvář jako Jaromír Jágr musí nosit akreditační visačku kvůli vstupu do Sazka Areny.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze