"Dal jsem nějaké góly, jsem šťastný. Co jiného bych měl říct?" žertoval pak Jágr s novináři.
Dosud byl nejproduktivnějším "ryzím" Evropanem finský forvard Jari Kurri. Velký edmontonský parťák Gretzkého, ale třeba taky kamarád českého útočníka Pouzara.
"Jágr a Kurri – to jsou jiní hráči. Jarda je z devadesáti procent ofenzivní, Kurri hrál dobře i dozadu. Hodně těžil z přihrávek Gretzkého, do branky je uklízel střelou z voleje. Kurri byl menší, to Jarda dokáže svou silou soupeře i odtlačit," srovnává dva velikány bývalý reprezentant Jaroslav Pouzar.
1400 bodů? Slušná cifra
Jágr je nyní v historické tabulce sedmnáctý. Lídrem je Kanaďan Wayne Gretzky, jenž si připsal dohromady 2857 bodů. "Ale i těch čtrnáct set Jágrových bodů je veliká cifra," míní Pouzar.
Newyorská šedesátosmička tedy vyvrátila pochybnosti, že ji turínská olympiáda obrala o formu. Po leklých výkonech na širokém italském ledě pokračuje v pozoruhodné jízdě – letošní produktivitu NHL vede s šestibodovým náskokem na druhého Thorntona. Nezavršená sezonní bilance Jágra zní: 42 gólů, 49 asistencí.
Rangers také díky němu míří po dlouhé době do play-off NHL. Jágr přitom svůj slavný čtvrteční zápas ve Philadelphii ani nedohrál.
Šetřil třísla, která si namohl v utkání o třetí místo na turínské olympiádě. "Nejde o nic vážného. Prostě jsem to jen nechtěl zhoršit," uklidňoval.
Góly na rozloučenou
Souhrn jeho bodů v NHL vystačí na slavné vzpomínání. Svůj první bod zaznamenal Jágr ve svém druhém utkání v NHL. Psal se 7. říjen 1990 a Pittsburgh hrál proti New Jersey. Klub s tučňákem na dresu vyhrál 7:4 a Jágr dal gól.
Ve svém prvním zámořském play-off nasbíral proti Minnesotě pět asistencí, utvořil tím nováčkovský rekord NHL. Pomohl týmu ke Stanley Cupu. Stejně jako o rok později, když v play-off vstřelil čtyři vítězné góly mužstva.
A následovaly další Jágrovy proslulé body: svým gólem orámoval rozlučky dvou legend, Gretzkého a Messiera.
Jágr si v kariéře stejně jako třeba zmiňovaný Kurri zahrál v nadprůměrném klubu. Nejdřív v Lemieuxově Pittsburghu, později v ambiciózních Rangers. Ale vedle toho prošel i krušnými časy. Dvě a půl sezony strávil v bídném Washingtonu.
A o další bodový příděl ho obraly zejména dvě nekompletní sezony NHL, z toho jedna výlukou dočista zrušená. Tím jsou historické statistiky poněkud zkresleny.
I proto bude pro Jágra těžké dostat se například do první pětky v historické produktivitě NHL. Vždyť účet pátého Dionna se zastavil na 1771 bodech, to je rozdíl 371 bodů.
"Záleží, jak dlouho bude ještě Jágr chtít hrát. Určitě ho nebude motivovat překonávání rekordů, ale spíš radost ze hry," tvrdí Pouzar, první český vítěz Stanley Cupu.
"Ono vydržet do čtyřiceti roků v bráně není takový problém jako třeba snést to v útoku. Přesto myslím, že pro Jágra nemusí být nasbírání 371 bodů nereálným úkolem. Podívejte na Messiera, ten hrál do jednačtyřiceti."
Jágr je mezi aktivními českými hokejisty jasně nejproduktivnější. Až daleko za ním jsou v historické tabulce s 697 body filadelfský centr Petr Nedvěd či s 658 body atlantský zarputilec Robert Holík.
Mikita je zatím lepší
Možná vás přesto v některých zámořských tabulkách o Evropanech zmate, že Jágr bu de i nadále uváděn až jako "ten druhý". Ne, není to chyba. Platí to však pouze mezi hokejisty, kteří nebyli v Evropě vychováváni, ale kteří se zde "jen" narodili.
Pak platí za jedničku původem Slovák Stan Mikita, který z Evropy odešel jako osmiletý a později reprezentoval Kanadu. Na něj Jágr ztrácí 67 bodů.
Dohnat jej určitě je v možnostech české hvězdy. "Já ale myslím, že o Jardovi lze tvrdit, že je mezi Evropany první už teď. Vždyť když to budeme brát takhle, tak evropské kořeny má skoro každý Američan nebo Kanaďan. Nejen Mikita," říká Pouzar.
|
Evropan, který stále stojí nad Jágrem: Stan Mikita Praha (rob) - Ještě jeden Evropan stojí v historickém bodování NHL nad Jaromírem Jágrem. Stan Mikita. Opomíjený rodák ze slovenské vísky Sokolče. A muž, kterého od osmi let "vychovávala" Amerika. Na svůj původ však nikdy nezapomněl. Byť ho hokejové statistiky považují spíš za zámořského hráče a on Kanadu reprezentoval při "Sérii století" proti Sovětskému svazu, bývalé krajany vždycky na ledě zdravil v mateřštině a hrdě se k nim hlásil. "Přijel ke mně při rozbruslení a ptal se: Ty jsi ten Čechoslovák? Ako sa máš?" vzpomínal na setkání s ním Jaroslav Jiřík, první Čech v NHL. Není divu. Do osmi let žil Mikita se svými rodiči v jedné zapadlé liptovské vesničce a jmenoval se Stanislav Gvóth. Po komunistickém puči v roce 1948 se však tehdy malému klučinovi změnil život. Rodiče ho poslali na výchovu k příbuzným do Kanady. Přijal strýcovo příjmení a prožíval těžké začátky. Nerozuměl okolí, později zase slýchal narážky a posměšky. "Jako teenager jsem se choval nabroušeně, nepřátelsky, hrubě a zlomyslně," vzpomínal později. I proto býval Mikita na ledě tvrdým mužem. Přezdívali mu "Ďáblík", v prvních sezonách totiž nasbíral vždycky přes 100 trestných minut. Až v polovině 60. let přišel obrat a hokejista, který celý život hrál v týmu Chicago Blachhawks, se zklidnil. Důvod? "Jednou jsem se v noci vrátil domů ze zápasu a našel jsem dceru Meg vzhůru. Dívala se na mě v televizi a ptala se, proč jsem pořád jenom seděl, zatímco ostatní bruslili. V ten okamžik jsem se probral. Když čtyřletá holčička poznala, že cosi není v pořádku, tak proč by to nemělo dojít šestadvacetiletému chlapovi?" Už v roce 1961, při své třetí sezoně v NHL, získal Stanley Cup. Dvakrát vyhrál Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, čtyřikrát byl v lize nejproduktivnějším hokejistou. Když v roce 1980 opouštěl po 23 sezonách NHL, měl na kontě 1467 bodů. Přesně o 67 víc než má dnes Jágr. Až ho český útočník překoná, definitivně může říct: "Jsem nejlepším Evropanem NHL." Börje Salming, muž, který Evropě otevřel dveře NHL Praha (rob) - Byl mužem, díky kterému hrdé zámoří vzalo mezi sebe evropské hokejisty. A uznalo je. Börje Salming, statný švédský bek se zjizvenou tváří, který se ochotně vrhal do tvrdých střel. A chlapík, jenž Evropanům proklestil cestu do NHL. Občas mu dokonce přezdívali "B. J. The King – král." Ve slavné lize odehrál téměř 1200 zápasů, dostal se do Síně slávy. Dodnes zůstal uznávanou legendou. Přesto jako jiní hráči ze starého kontinentu prošel v 70. letech strastiplnou cestou, než ho kanadští "vynálezci" hokeje přijali. V zámoří ho objevili čirou náhodou. Gerry McNamara, tehdejší scout klubu Toronto Maple Leafs, sledoval úplně jiné hokejisty, když mu zrak spočinul na Salmingovi. Na úchvatném talentu, obětavém hráči a nekompromisním obránci. Jenže Amerika tehdy Evropany pohrdala, považovala je za zbabělce, muže bez rány. Švédům dokonce kvůli třem žlutým korunkám na dresu nadávali do "kuřat". "Byli jsme pro ně kuřata z Evropy. Pár let to poletovalo vzduchem: Švédské kuře sem, švédské kuře tam. Po čase jsem nic takového neslyšel. Stačilo pár ran loktem," vzpomínal Salming. Právě pár let mu stačilo, než NHL přesvědčil. Už ve svém druhém zápase se pustil do ostré bitky s vyhlášeným rváčem Schultzem, vrhal se do střel a rázně pálil od modré. Ve tváři má od puků i soupeřových bruslí stovky stehů – i tohle je další důkaz jeho obětavosti. V první sezoně získal 39 bodů, v tabulce plus/minus jich měl 38 plusových. V hokejovém srdci světa, Torontu, odehrál 15 sezon. V šestnácté, své poslední v NHL, přestoupil do celku Detroit RedWings. Ještě v 41 letech působil v nejvyšší švédské soutěži. Nikdy se kolem něj nevířily žádné aféry. Jen jednou se dnes 54letý rodák z Kiruny, města u polárního kruhu, přiznal, že bral kokain. Tehdy dostal osmizápasový trest, ale u lidí opět zabodoval kvůli své upřímnosti. Nyní žije ve Švédsku, vlastní pivovar a oděvní firmu a už nikdo se mu neodváží říct tu hanebnou nadávku: "Kuře". |
 Jaromír Jágr se raduje se spoluhráči z gólu. |
