Jágr se vrací na místa, kde s reprezentací začínal

Před 19 lety tady hrál první mistrovství světa. Přijel s dlouhou hřívou, věčně veselým pohledem jako člen mladé lajny s Robertem Holíkem a Robertem Reichlem. Soupeři ho neznali. Teď se Jaromír Jágr do Švýcarska vrací. Už v pátek tam začíná hokejový šampionát. A Češi se mohou těšit i na muže, který se mezitím stal superhvězdou. Nejlepším hokejistou české historie.

Jaromír Jágr | foto: Bořivoj Černý, MAFRA

"Snad lidi chápou, že časy, kdy jsem lehce projel celé hřiště, mám už dávno za sebou," vysvětloval Jágr.

Jistě, však už mu je 37 let. Jen zkuste porovnat dvě Jágrovy fotografie z let 1990 a 2009. Na jedné je 18letý mládenec v bílém tílku, který si s ničím nedělá hlavu. Který se při zápase od kanadského zlobila Fleuryho naučí první anglické slovíčko – "Fuck". A už brzy vyrazí za oceán, kde si podmaní NHL.

Na druhé je veterán vydělávající si v Rusku, který sice pořád často žertuje, ale bezstarostný už není, protože v kariéře zažil i pády.

Je to rozdíl. Pořádný.

Co tedy lze od naganského šampiona v příštích týdnech čekat? "Bude hodně záležet na Jardově motivaci," mínil dlouholetý reprezentační kapitán Robert Reichel. "Chuť vyhrávat? To je v tomhle věku hodně důležitá věc."

S tím by u Jágra nemusel být problém. Aspoň podle právě skončeného turnaje v Liberci. Číslo 68 rozhodně nezapadlo, přestože mělo za sebou měsíční zápasovou pauzu. Snad bude mužstvo na šampionátu držet podobně, jako se mu to podařilo v zelenáčském věku před 19 lety.

"Škoda, že se k nám tehdy v klíčovém zápase nepřidali starší hráči. Mohli jsme si ze Švýcarska odvézt třeba i víc než bronz," přemýšlel o roce 1990 Reichel, který s Jágrem tenkrát zářil v lajně.

Bronz? Ten by letos znamenal úspěch. Přestože fanoušci možná sní o zlaté medaili, kterou Češi vybojovali naposledy ve Vídni 2005. Tým Vladimíra Růžičky byl oslaben řadou omluvenek, přičemž nejcitelnější se zdá ta od brankáře Tomáše Vokouna.

Jedničkou bude ve Švýcarsku zřejmě někdo z méně zkušených gólmanů – Lukáš Mensator, Jakub Štěpánek. Případně starší Martin Prusek, kterého však nedávno trápilo zranění a na němž zatím neležela zodpovědnost na žádném předchozím šampionátu.

"Kdo mi navrhne něco lepšího? Mám jet do Švýcarska úplně bez brankáře?" ptal se Růžička. "Tohle je přelomový rok. Jednou generační výměna přijít musela." Jeho tým startuje na turnaji v sobotu 25. dubna, kdy vyzve Dánsko. Mistr světa bude známý 10. května.

Jágrovy "nej" hlášky

čím hokejista umí pobavit novináře i fanoušky

O vyražených zubech
"Zítra je Halloween, aspoň si nebudu muset kupovat masku." (poté, co mu úder pukem do obličeje vyrazil zuby)

"Džentlmen o takových věcech nemluví. Ale myslím, že když jsem za ně zaplatil 20 tisíc dolarů, tak moje byly." (v téže situaci na otázku, zda byly vyražené zuby pravé)

Špičkování s Ovečkinem
"Už jsem nemohl zůstat v NHL. Jsi moc dobrej. Co bych tam dělal, když nastřílíš 65 gólů a já jen 25? Byl jsem tak špatnej, že jsem musel odejít, abych si zachoval zbytek cti." (rozhovor Jágra s ruským střelcem Alexandrem Ovečkinem poté, co se Jágr rozhodl odejít do KHL)

O své běžecké formě
"Tolik? To bych neujel ani autem!" (Jágrova reakce na informace ruských médií o tom, že by měl v rámci sibiřského maratonu běžet více než čtyřkilometrový úsek)

O své roli bitkaře
"Tak mám snad naposilováno. S tím se nenarodíš ani to nenajdeš. To je dlouhodobý trénink. Třicet let práce na statku a v posilovnách." (ve čtvrtek v Liberci poté, co se pustil do šarvátky před švédskou brankou)

O novinářském doprovodu
"S kým poletím na Sibiř? Sám. Poleťte se mnou! Jenže to by vám tam umrzla ruka a stejně byste nic nenapsal." (odpověď na dotaz ohledně toho, koho si Jágr chystá s sebou vzít na angažmá do Omsku)

O Bondrově slovenštině
"Vy jste tam na Slovensku nějak museli změnit řeč, ne? Nezdá se mi, že "How are you doing" je slovenština!‘ (Jágr na chodbě slyšel Bondru vyprávět novinářům, že se svými dětmi doma mluví slovensky, a hned si přisadil)

O lampionových průvodech
"Musel jsem do nich. Tomu se nešlo vyhnout. Dokonce jsem stával v první řadě a držel nějakou vlajku, protože jsem měl největší sílu. Často mi vrazili korejskou nebo vietnamskou." (vzpomínky na socialismus)

O hokejové mluvě
"Mám snad za ním přijet a říct: Prosím tě, můžu tě o něco poprosit? Až tam příště budu na druhé straně, kdybys byl tak hodnej, podíval se tam a přihrál? To přece nejde, to je sport chlapů. Nejdeme nikam nakupovat." (Jágrovo vysvětlení, proč jednou na tréninku seřval svého českého spoluhráče Jana Hrdinu)