Věděl jste už předem, že anketu vyhrajete?
Ne. Doufal jsem, že bych to mohl být já, ale jako jistotu jsem to nebral.
A kdy vám došlo, že to tak skončí?
Když ohlásili Tomáše Kaberleho na druhém místě. Vylučovací metodou jsem si vydedukoval, že jsem vyhrál já. (smích)
Připravoval jste si nějaké vystoupení?
Já jsem do Karlových Varů nikdy nejezdil připravenej, tak jsem neměnil tradici ani teď. A jelikož se většinou umístím nahoře, okopíruju to od ostatních. (smích)
Letošní triumf byl šestý v kariéře. Pamatujete si vůbec ještě na ten první?
Abych řekl pravdu, tak vůbec. Tehdy ta anketa nebyla tak mediálně známá, nevysílalo se to v televizi a tak. Tehdy se takové ceny předávaly většinou na nějakých jiných akcích jen tak mimochodem. Teď je to úplně o něčem jiným.
Jaké má pro vás tohle ocenění význam?
Každá anketa je jenom názor lidí. Nikdy to není objektivní, nejsou to žádná čísla, která by o něčem vypovídala. Ale je fakt, že letos se většina hráčů objevila doma, takže se daly jejich výkony líp hodnotit.
Překvapilo vás na konečném pořadí něco? Měl se někdo dostat třeba výš?
To nemůžu tak docela hodnotit, protože jsem v extralize nebyl celou sezonu, neviděl jsem hráče celou dobu. Kdyby ale třeba Tomáš Vokoun chytal dobře v základní části, byl by určitě daleko výš, protože mu mistrovství světa parádně vyšlo. Nebo kdyby neměl zdravotní problémy Martin Ručinský, mohl útočit na první místo. Myslím, že pořadí je spravedlivý. A těší mě, že na prvních čtyřech místech skončili Kladeňáci. Podali jsme ruku Litvínovu, který to dřív vyhrával.
New York, nebo Omsk?
New York koupil Martina Straku s Martinem Ručinským. Teď přišel i Petr Průcha. Už jste se bavili o tom, jestli spolu budete hrát v jedné formaci?
Tak každopádně je dobře, že nás v Rangers bude hodně Čechů. Ale na spekulace o tom, jak budeme hrát je ještě spousta času. Nejdůležitější je dostat se konečně do play-off, protože New York je skvělý město, Rangers je skvělý tým a bude hodně sledovaný. Už kvůli tomu, že tam bude tolik Čechů. Doufám, že se konečně někam dostaneme a že to nebude propadák jako vždycky poslední dobou.
Dlouho jste uvažoval o tom, jestli nezůstat v Osmku. Jste nakonec spokojený s tím, jak to dopadlo?
Já jsem ve skutečnosti ani neměl možnost rozhodovat o tom, jestli budu chtít hrát v Omsku nebo v Rangers. Myslel jsem si to, ale ono to tak nebylo. V New Yorku mám smlouvu, a kdybych se nevrátil, mohlo by se stát, že bych nehrál nikde. A to bych určitě nechtěl. Takže to vůbec nebylo těžké rozhodnutí. I proto, že jsem měl na výběr dva skvělé kluby, kde jsou stejné podmínky.
Nesnažili se vás v Omsku na poslední chvíli zlákat nějakou zajímavou nabídkou?
Oni pochopili, že se mě musí vzdát, a že žádná jiná možnost neexistuje. Už mi nic nenabízeli.
A co v New Yorku? Nebyli nervózní z toho, že byste jim mohl utéct?
Ti si byli tak jistí, že se vrátím, že to vůbec neřešili.
Nebál jste se třeba, jak budou reagovat na to, že tak nahlas dáváte přednost Rusku?
(chvíli přemýšlí) To bych nemohl říct svůj vlastní názor. Na tom nic není. Nebál jsem se říct, že bych šel radši do Omsku.
Potěšilo vás, že o vás v Omsku tak stáli?
Samozřejmě. Byl jsem tam hrozně spokojenej, nedám na Omsk dopustit. Ve všem se o mě postarali. Ať už šlo o hokej, nebo i mimo něj.
Chtěl byste se tam někdy vrátit?
Je to možný.
Už jste se bavili o možnosti, že byste dělal v Rangers kapitána?
Toho by podle mě měl dělat Kanaďan nebo Američan. I když jsem v NHL tak dlouho, pořád tam funguje jazyková bariéra. Nemám akcent, neumím správně a pohotově reagovat. To jsou věci, který hrajou hrozně velkou roli v tom, abys získal u hráčů respekt. To je to samý, jako by k vám do redakce přišel Číňan a radil vám, jak psát články. Dělat kapitána znamená umět zařídit spoustu věcí na ledě i mimo něj. Dělal jsem ho čtyři roky v Pittsburghu, ale teď to nechám radši na někom jiném.
Máte po roční výluce větší chuť zahrát si v NHL?
Je pravda, že to bude jiná liga, jak se říká. Ti nejlepší hráči podepisují klubům, do kterých by předtím vůbec nemohli jít. Ale teď jsou všude stejný podmínky, do play-off se může dostat prakticky kdokoli, šanci vyhrát Stanley Cup má taky dost mužstev. Síla týmu se vyrovnává. Navíc platový strop se dotýká jen pár hráčů, kteří měli nejvíc, zbytku se naopak výdělky zvednou.
Těšíte se do New Yorku kromě hokeje ještě na něco?
Jenom na hokej. I když je to krásný město, hlavní je pro mě hokej.
Budete s Martinem Strakou a Martinem Ručinským bydlet někde blízko sebe?
Každý je jiný, někdo je radši s rodinou, někdo ve městě. Zatím jsme to neřešili.
Jak to vypadá s rukou?
Všichni si oddychli, když mi kost po třech měsících konečně srostla. Ale teď je tu jiný problém: nemám v ní sílu. Hlavně předloktí a zápěstí je oslabený. A právě tyhle části ruky jsou pro mě strašně důležitý při střelbě, mám ji na tom založenou. Špatně držím hokejku, nemůžu s malíčkem ohýbat. (ukazuje prst a marně se ho snaží ohnout) Ztvrdly mi klouby. Doufám, že se to dá dohromady a budu s ním moct hýbat.
Jak dlouho bude ještě trvat, než budete moci normálně trénovat?
Teď musím vydržet čtrnáct dní, aby se to ustálilo a nic se malíčku nestalo. Snad to pak bude lepší.
