"Mám rád lehkou colu," prohlásil se smíchem na oficiálních stránkách NHL. Právě ona mu prý pomáhá ke skvělým výkonům. "Piju ji během zápasů. Nedávám si žádné vitaminy nebo tak. Nic, jenom lehkou colu."
V těch chvílích má úsměv roztažený od ucha k uchu. I to svědčí o tom, že v něm pořád zůstal kus rozpustilosti, kterou proslul před dvaceti lety.
Ve skutečnosti to tak snadné není. Jágr se zklidní a začne dlouze a vážně vyprávět o skutečných důvodech, díky kterým se dál drží mezi světovou elitou. Za všechno totiž může každodenní dřina na ledě i mimo něj.
"Při trénincích byste vůbec nepoznali, kolik mu je. Nikdy se nechoval jako čtyřicetiletý. Nevyhledává volné dny, nevyhýbá se námaze, nechce úlevy. I když by mohl. Dělá pravý opak." Peter Laviolette, trenér Philadelphie |
"Pamatuju, že jsme ho museli z ledu doslova vykopávat," popisuje Joe Mullen, Jágrův spoluhráč z doby, kdy v NHL začínal. Teď se oba sešli ve Philadelphii, Mullen tu dělá asistenta trenéra. "Pořád si přidával a makal," vzpomíná.
A takhle to vypadá dodnes. Jágr je pověstný tím, že často trénuje sám po nocích. Na začátku sezony vtipkoval, že večer chodí na brusle, protože má celý led pro sebe.
Ve skutečnosti jde o nutnost. Jágr je od začátku své kariéry zvyklý, že si musí přidávat. Tohle pravidlo platí ve čtyřiceti dvojnásobně.
"Člověk teď musí naopak makat ještě víc. To je jasné," vykládá. "Člověk musí mít hokej hrozně moc rád, protože by se jinak nemohl takhle trápit. Někdy se vám večer nechce, ale já vím, že když nepůjdu, budu se druhý den cítit hůř. Právě tohle mě pohání."
Jágra také pohání touha být pořád dobrý. "Vím, že když dneska nebudu trénovat, tak se zítra nezlepším. Možná existuje pětiprocentní šance, že se bez tréninku budu cítit druhý den líp, ale spíš je tu zbylých 95 procent, že mi bude hůř. A tak musím makat znovu a znovu," rozpovídal se kladenský patriot.
Sám přiznává, že se mu kolikrát nechce, ale výmluvy na únavu si zakazuje. "Musíš mít vůli, i když tvoje tělo nechce. Musíš být k sobě neústupný a trénovat ještě poctivěji. Kdybych toho nebyl schopný, asi bych skončil. Jakmile bych se nedonutil trénovat, byl by to pro mě jasný signál, abych ukončil kariéru, protože pak bych se nemohl zlepšovat. Zázraky se nedějí. Člověk se nevzbudí a nebude o deset let mladší."
Jágrův přístup může být pro mnohé příkladem. Dokazuje, že nic na světě není zadarmo. Že každý může uspět, pokud se obětuje.
"Nemohl bych v NHL hrát jenom na základě své reputace. Až ucítím, že na hokej v NHL nestačím, tak se radši vrátím do Česka."
O Jágrových tréninkových metodách se už dávno dobře ví. Rád si pod výstroj obléká ocelovou vestu, závaží si přidává i na brusle a hokejku, aby vylepšoval bruslení a práci s pukem.
"Když jste hvězda a chcete taky tak hrát, musíte podle toho trénovat. Proto to dělám, tohle ve mně bylo vždycky. Je to jenom o dřině. Možná i díky tomu si nepřipadám na čtyřicet. Někdy se cítím, jako bych byl jedním z mladších kluků v kabině," usmál se Jágr. "Však se taky snažíme, aby mladý pořád byl," dodal jeho parťák z útoku Scott Hartnell.
